Po cestě jí spadne z nohy střevíc, který sebere mlíkař, jehož koňský povoz Kodet málem smetl z cesty.
Tyhle úvodní záběry byly sice dílem fantazie známých tvůrců Jiřího Marka a Jiřího Sequense, ale jinak příběh vycházel z pravdivých reálií. Opíral se o články z tisku z druhé poloviny třicátých let, které přinášely alarmující zprávy o prodeji a šíření drog po Praze.
Smrt podle románu?
V Pražském ilustrovaném zpravodaji vyšla 8. dubna 1937 zpráva: „Smrt 27leté poštovní úřednice Alžběty Langerové nastala za dramatických okolností.
Po půlnoci 30. března zazvonil neznámý muž u portálu sanatoria v Praze II a vložil vrátnému do náruče tělo ženy, která umírala. Neznámý nasedl do vozu a ujel. Přivolaný lékař mohl konstatovati již neodvratnou smrt.
Za dvě hodiny poté bezpečnostní oddělení zjistilo totožnost zemřelé a příčinu smrti – nadměrné užívání kokainu. V neznámém byl později zjištěn V. Petřík, s nímž bylo zavedeno trestní řízení.
Byl nalezen i rukopis románu, který popisoval život kokainistky. Soudí se, že zemřelá měla být autorovi objektem k jeho románovému studiu. Případ vzbudil poplach mezi obchodníky s omamnými jedy, neboť je oprávněné tvrzení, že bílý jed zamořil nejen pražské noční místnosti, nýbrž také umělecké kruhy.“
U zprávy byla otištěna i Alžbětina fotografie. Vypadá na ní ještě skoro dětsky a v ruce drží plyšového medvídka…
Písničky o kokainu
Případ mrtvé kokainistky plnil stránky novin několik měsíců. Není divu – sedmadvacetiletá Alžběta byla zřejmě první mediálně známou obětí kokainu v Čechách. Co o ní vlastně víme? Narodila se v roce 1910.
Jejím otcem byl vojenský kapelník, který brzy zemřel. Alžběta žila jen s matkou v Liliové ulici číslo 6. Zaměstnaná byla jako poštovní úřednice.
Svými půvaby okouzlila známého skladatele Johna Gollwella, s nímž se naučila šňupat kokain. V pražských kabaretech se v té době o kokainu i zpívalo:
„Která nemá milovníka, a chce třeba dráteníka, ať mu kokain šňupnout dá, do rána se hnedky vdá!“ Kokain se stával populární drogou zejména v uměleckých kruzích. Ovšem u nemajetné poštovní úřednice by to nikdo nečekal.
Vztah s Gollwellem záhy skončil a Alžběta se po nějaké době seznámila se čtyřicetiletým Václavem Petříkem, rotmistrem ve výslužbě. Jak dodatečně policie zjistila, bývalý voják ve volném čase psal romány. V jednom z nich, Karavana snů, líčil život kokainistky.
Při vyšetřování Bettynčiny smrti proto padlo podezření, že jí Petřík záměrně podával dávky a pozoroval, co to s ní dělá, aby pak vše zachytil ve své knize.
Případ vyšetřovalo IV. bezpečnostní oddělení, tzv. Čtyřka, které šéfoval vládní rada Josef Vaňásek (v seriálu rada Vacátko). Bezprostředně jím byl pověřen vrchní komisař JUDr. Zdeněk Borkovec.
Ten také zjistil, že osudného večera 30. března vzal Petřík Alžbětu do taneční kavárny Bajkal na Vítězném náměstí. Petřík vypověděl, že u ní během večera pozoroval silné vzrušení. „V jedné chvíli se na mě podívala a řekla «Máš tři hlavy!» Pochopil jsem, že je zle.
Svíralo se jí hrdlo a marně se snažila dát si cigaretu do úst. Běžel jsem proto k telefonu, abych sehnal lékaře, ale zatím ji už personál odnesl do taxíku.“ Petřík ji odvezl do Borůvkova sanatoria v Legerově ulici číslo 61.
Zdá se poněkud nelogické, proč jeli zrovna do „soukromého léčebného ústavu pro nemoci ženské, chirurgii a porodnictví“. Petřík však argumentoval tím, že se zde Alžběta již dříve léčila ze závislosti na kokainu. Poté, co ji předal vrátnému, utekl. Nepoznal ani, že už byla mrtvá.
Více se múžete dočíst v celém článku Jak to bylo se smrtí první české oběti kokainu?. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.