S architekturou Karla Hubáčka i jeho kolegů studia SIAL (Sdružení inženýrů a architektů Liberec, či SI – metrická soustava a AL – aluminium, chcete-li) jsem se seznámila na počátku svých studentských let na TUL ještě v době, kdy se o nich ani o ateliéru veřejně nemluvilo. Obchodní dům Ještěd a vysílač s hotelem na Ještědu byly přesto už tehdy symboly regionu. Vysílač si mé srdce získal ihned, k OD Ještěd jsem si ve svých 18 letech musela cestu teprve najít.
Tvorba Karla Hubáčka a SIALu má v naší i světové architektuře své významné místo, a to i přesto, že existence studia byla v 70. letech nuceně ukončena. Osud zmíněných staveb nám ale bohužel připomíná, jak málo si v této zemi vážíme kulturního a architektonického bohatství a nadaných lidí. OD Ještěd ustoupil nemilosrdné komerci, televizní věž potřebuje opravy, na které nejsou peníze. A když odhlédneme od Liberce třeba do Prahy, OD Máj byl zachován jen zázrakem.
SIAL – mašinisté a vizionáři
Tvorba SIALu byla od počátku charakteristická hi-tech rukopisem, a to v době, kdy podobná díla vznikala v zahraničí, ale doma neměla podporu. Karel Hubáček ani jeho kolegové se nebáli přiznat technická zařízení v budovách, naopak rozvody vzduchotechniky či nosné prvky stavebních konstrukcí se stávaly jejich významnou estetickou součástí. Svou zálibou v technologiích si vysloužili přízvisko „mašinisté“, zprvu ne příliš lichotivé, protože společnost nedokázala docenit skutečnou hodnotu industriální či jakékoli nebytové architektury. Ovšem „mašinismus“ měl více než kladný význam i v technickém provedení celých staveb, návrzích komunikací, výhledech z budovy, přílivu slunečního svitu, což bychom dnes v komerčních budovách našli jen stěží.
Více se múžete dočíst v celém článku Rozloučení s Karlem Hubáčkem – architektem s charakterem a vizí. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Architektura.