Zažila jsem, troufám si říct, všechno.
Lásku až za hrob i rvačky, kdy lítaly
židle z oken. Ale ze všeho
nejhorší jsou rozchody. Snad kvůli nim už nechci žádný vztah.
Ivoš Pavlík byl starší o osmnáct let, Víťa Vávra, váš druhý muž, byl o dva roky mladší…
Nakonec je to úplně stejný. U jednoho vadí, že je starej, u druhýho, že je ucho. A když je ženská se stejně starým, taky ho může chytit rapl, v padesáti si nabrnkne něco křehčího a potom se diví, že je na stáří sám. Jedno vím ale jistě. Nikdy jsem se nevdávala s myšlenkou, že se rozvedu. Vždycky to bylo až do smrti. Nepřestala jsem kvůli tomu všemu věřit na lásku, ale rozhodně už nevěřím v tu na celý život. Žádný pokrytectví. Jinak s Vávrou to bylo strašný. Velká láska a do tří let všechno špatně. Byl velice slavnej, ale během dvou let zůstal úplně bez práce, bez ničeho. Nestalo se nic zásadního. Prostě to všechno odešlo. Celá ta slavná sláva.
Děsná doba pro české muzikanty…
Všechno šlo do háje. Nejdřív jsme měli dvacet kšeftů měsíčně, pak patnáct, potom pět… Před a po revoluci přišla muzika, která tu do té doby nebyla. Logicky začaly hrát kapely, které za totáče nemohly. Rozpadla se krajská kulturní střediska. Já neměla CD, byla nová rádia, navíc začínala úplně nová scéna. Prima čas na to se oběsit. Nechtěli jsme sedět doma, a tak jsme se scházeli v hospodách a pařili. Co se zpěvačkou, o kterou nikdo nemá zájem?! Prožívala jsem to hrozně blbě. Městem se toulali muzikanti bez práce. Hrůza! Následovalo období hodně dřiny za málo peněz. Hrálo se po barech, hotelích, dělaly se výchovné koncerty pro děcka, divadlo pro mateřinky… Živili jsme se, jak se dalo. A tak jsem taky vyrazila do té Prahy.
To zní až výhrůžně!
Vávra to furt chtěl, tak jsem šla. Nejdřív napůl. Zpívala jsem ve dvou muzikálech na ledě. A pak jsem se fakt přestěhovala. A jak to dopadlo? Blbě! Přišel sice fajn rockový muzikál, ale to už si Vávra našel Ukrajinku a já skončila na rok v zaplivaným podnájmu. Já, v mých letech, abych někde bydlela jako kretén po podnájmech! Splnila jsem pracovní smlouvu a vrátila se do Ostravy. Potkala jsem Petra Šišku, který zrovna přišel z vojny, nazpívala jsem CD. Bylo to o něco lepší. Měla jsem aspoň co rozdávat po rádiích. A objevila se nabídka od Fischera. Od toho s tou cestovkou. Byla jsem ráda. I když mě nacpal do kostýmků a seřval mě za to, že jsem si ustřihla ofinu,kdyžmámtýmstylistů,achtělzemě udělat nějakou Vondráčkovou… Přesto to bylo oboustranně výhodný. A když mi uspořádal koncert v Lucerna Music baru, zjistila jsem, že lidi nezapomněli. Postupně se vše pomalu vrátilo zpět a je to tisíckrát lepší, než to bylo.
Celý rozhovor s Věrou Špinarovou a ještě mnoho dalšího si přečtete v 6. čísle časopisu Kraus, který vychází ve právě dnes, ve čtvrtek 19. dubna. Krause si můžete také předplatit z pohodlí domova – jedinou esemeskou.
Více se múžete dočíst v celém článku Špinarka. Pradlena uvolněná pro kulturní činnost. Nezabudněte si také pročíst ostatní články našeho magazínu.