Chci děti v domě a dva psy na zahradě, říká Petr Nedvěd v šestém Krausovi

Tohle je rozhovor s hokejistou, kde nenajdete slova gól, puk, trenér, brána, forma ani střídačka. Jsou tu naopak slova nečekaná jako španělské ptáčky, prázdný dům a manželství. Petr Nedvěd (40), právě nejproduktivnější hráč extraligy, mluví o únavě playboye i o tom, jestli není čas s hokejem skončit.

Je vám čtyřicet. Jak to s vámi zatím vypadá?
Zatím dobrý, nic se neděje. Jediné, čeho jsem si všiml, je fakt, že mi začal o něco rychleji běžet čas. Když jsem byl dítě, tak jsem se samozřejmě těšil, až začnu řídit auto, budu si moct dát pivo, dělat dospělácký věci. Užíval jsem si dětství, ale pořád jsem se na něco těšil a čas se coural. Dneska jsem rád, kde jsem, a nevadilo by mi, kdyby se zastavil. Je to fráze, že člověk je tak starý, jak se cítí, ale sedí.

Kolik vám tedy je?
To nedokážu přesně odhadnout. Myslím ale, že jsem mladší než čtyřicet let. Je to tím, že mě hokej pořád drží v kondici a nemám čas příliš nad sebou přemýšlet. Ta hra mě pořád baví, pořád motivuje. Až tohle pomine, přestanu hrát. A sleduji u svých kolegů, že jakmile vypadnou z vrcholového sportu, jde to s nimi rychle dolů. Nemluvím zdaleka jen o kondici.

Před dvěma lety jste řekl, že „není jednoduché stát ve čtyřiceti na startovní čáře. Okolo běží všichni ti, kdo mají naběhané tisíce kilometrů, a vy v nových červených trenclích s lampasem zaklekáte do startovních bloků“. Vtipný popis stavu.
Vůbec se nedá porovnat, jak jsem na tom byl před deseti lety a dneska. Objevily se zdravotní problémy, mnohem hůř ráno vstávám, pět minut se narovnávám, pak sedám do auta, jedu do Liberce, na ledě se do toho pomaličku dostávám… Dřív jsem vyskočil a hrál.

Mluvíte o vaší poslední sezoně už několik let. Bilancujete?
Někdy. Třeba jsem si uvědomil, že moje nejšťastnější momenty v životě souvisí se sportem. Od dětství jsem deset měsíců v roce s klukama v kabině, takže se mi zdá, že se od toho všechno dobré i špatné v mém životě odvíjí.

Neumím si představit, že okolo není vlastně skoro nic.
Doufám, že až hokej nebude, něco se najde. Neřeknu vám to, ale mohlo by to uhnout daleko od ledu a posiloven. Kdybych náhodou zůstal u hokeje, budu v branži, které stoprocentně rozumím, to je jasný náskok před ostatními. Když se vydám jinam, vím, že to tak snadné nebude, že budu muset kolem sebe vytvořit tým lidí, kteří budou mít mou naprostou důvěru. Dream team. Takoví lidé jsou a možná bych se s nimi vydal na úplně jinou štaci. Víte co? Možná bych to tak chtěl.

Přemýšlím o tom, co byste vlastně chtěl. „Chci nové ferrari“ – bylo napsáno pod vaší fotkou u bentley (kalendář Bílých tygrů 2012, pozn. autorky). Takže víme, že chcete ferrari, ne bentley. Ale co ještě?
Děláte si srandu. Berte to tak, že je to kalendář pro fanoušky, ne místo k filozofování nad životem. Mimochodem, kdo by nechtěl ferrari? Mám rád auta. Je to adrenalin. Jsem nejšťastnější, když takové auto vezmu a vycestuji z republiky. Nemám zapotřebí ukazovat se s ním na dálnici, ale chci si ho užít. Je to sport, jeden z mých koníčků, jako golf nebo tenis. Ale nepotřebuji ferrari. Víme navíc, že horší investice než auto snad ani není. Teď nemám ani ferrari, ani bentley, viděla jste – prázdná garáž – a přitom jsem naprosto spokojený.

Máte jasno v tom, co byste chtěl opravdu?
Samozřejmě chci být zdravý. A pak bych moc chtěl rodinu. Děti v domě, dva psy, kteří mi budou běhat po zahradě. Pak budu nejšťastnější člověk. Ale nemyslete si, nemám tady v obýváku hodiny, které by tikaly a připomínaly, kolik mi je. Tedy zatím. Momentálně si prostě jen uvědomuji, co bych chtěl a měl. Nemám stres, ale kdo ví, jestli za dva tři roky nebudu v depresi, že to, co tak chci, pořád nemám. Právě teď si užívám života, to je fakt. Nebudu vám lhát. Kdybych měl děti a rodinu, můj život by to zřejmě naplňovalo víc. I když jsem spokojený, cítím, že místy je můj život prázdný. Jako tenhle velký dům, který jsem chtěl mít a přitom tu žiju sám ve dvou místnostech.

Celý rozhovor s Petrem Nedvědem a mnoho dalšího si přečtete v 6. čísle časopisu Kraus, který je právě teď na stáncích. Krause si můžete také předplatit z pohodlí domova – jedinou esemeskou.