Zahradnické umění ve starověku se rozvíjelo zejména ve starém Egyptě nebo v Asýrii (tj. severní Mezopotámii). Bájné Visuté zahrady Semiramidiny – to se zřejmě vybaví, řekne-li se „zahrady a starověk“. Také se jim říká „babylonské“ a údajně je nechal postavit na terasách paláce Nabuchodonozor II. pro královnu Semiramis kolem roku 600 př. n. l. Později i v klasických zahradách starého Řecka a Říma voněly květiny a vzácné keře a dozrávaly sladké plody Středomoří – hrozny, fíky a citrusy.
Zahrady z druhého konce světa (japonské a čínské zahrady) a jejich historie představují kapitolu samu pro sebe. Kouzelné zahrady i miniaturní zahrádky jsou jakoby neměnné, už tisíce let se vyznačují stejnou omračující harmonií, klidem a maximálním respektem k přírodě.
Japonské zahrady mají za sebou zajímavou historii a zaslouží si delší povídání – přečtěte si o nich v článcích Zahrada v japonském stylu a Japonské zahrady.
Vraťme se ale do Evropy: středověké klášterní zahrádky dýchaly svou tajemnou atmosférou, snoubily se v nich části okrasné a užitkové – mniši například pěstovali byliny, ovoce, zeleninu, ale i květiny pro potěšení i pro včely (součástí zahrad byly i včelíny).
Pokud dnes navštívíme zámky a jiná šlechtická sídla, znamená to v mnoha případech současně návštěvu velkolepých nebo skromnějších, ale stejně kouzelných zámeckých zahrad. Typické znaky vtiskly zahradám evropská velká stylová období – renesance, baroko a rokoko. Například typická barokní terasovitá zahrada italského typu je pražská Vrtbovská.
A byl tady klasicismus s geometrickou a přísnou, formální klasicistní neboli francouzskou zahradou. Jejím příkladem je zahrada zámku Dobříš a Lednice nebo květná zahrada v Kroměříži.
Později v 19. století s příchodem romantismu se pak některé starší zahrady přebudovávaly ve volně pojaté romantické (anglické) zahrady s množstvím romantických prvků – soch, umělých zřícenin, letohrádků a tajuplných altánků, kamenných zahradních schodišť i malých vodopádů. Častěji se ale klasicistní zahrady propojovaly s dalšími pozemky, na nichž anglické zahrady nově vznikaly a přecházely dále ve volnou krajinu. Příkladem anglické zahrady je park kolem zámku Hořín pod Mělníkem nebo park zámku Veltrusy. Přibývalo také botanických zahrad.
O něco později začaly vedle šlechtických sídel vznikat moderní vily továrníků, bankéřů a umělců, kolem kterých si jejich majitelé nechávali zakládat zahrady dotvářející a podtrhující často dokonale styl moderní architektury.
Více se múžete dočíst v celém článku Zahrady v proměnách času. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Bydlení na zahradě.