Kdo by neznal typicky vonící fialové kvítky s ostruhou violky vonné, jejichž plátky neobrůstají žlutý pestík tyčinkami pravidelně dokola, ale táhne je to směrem nahoru a k zemi. Dva okvětní lístky směřují vzhůru jako motýlí křídla, tři dolní pak mohou podle fantazie připomínat třeba rozevřenou náruč. Ostatně, těmito drobnými kvítky obdarovávali mládenci dívky, jejichž srdce si chtěli získat. A když se na to podíváme kolem dokola, zjistíme, že tvar srdíčka, i když poněkud pokrouceného, mají též řapíkaté listy tvořící přízemní růžici.
Navzdory tradici, kterou u nás fialka má, nepatří zřejmě k původním rostlinám. Pochází ze Středomoří, odkud se rozšířila jako okrasná rostlina do ostatních částí světa a všude zdomácněla. Proto se s ní dnes můžeme setkat kromě zahrad a parků také v listnatých lesích nebo křovinách, velmi často v blízkosti lidských obydlí. Její výskyt je však omezen nadmořskou výškou do 800 m n. m., ve vyšších polohách se objevuje jen velmi zřídka. Pro pěstitelské účely byly vyšlechtěny kultivary s bílými květy.
Květenství
Před začátkem nebo v průběhu jara, u nás většinou v březnu a dubnu.
Více se múžete dočíst v celém článku Violka vonná provoní jarní zahrady. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Encyklopedie rostlin.