Sám doma… a v létě

Mohli sedět za mřížemi, místo toho sedí za oknem. Tak jsou na tom domácí vězni, kteří dostali za trest v noci nevycházet a přes den se snažit. Nejpřísnější z alternativních trestů, který můžete u českého soudu vyfasovat, tedy je, že musíte – obvykle mezi osmou večer a pátou ráno, kdy jiní obcházejí večírky – sedět doma. Takže sedíte, pijete, cvičíte, žehlíte, díváte se na televizi, ale ne proto, že by se vám chtělo, nýbrž proto, že vás k tomu odsoudili. A to je ten základní zádrhel.

Pokušení
Dřívější státní plány s elektronickými náramky se rozplynuly v nepřehledných byrokratických řízeních. Původně zamýšlené pásky na kotníky, které měly monitorovat pohyb domácího vězně s přesností na metr čtvereční, nahrazují prosté lidské síly. Prakticky to znamená, že probační pracovníci v rolích mentorů vyrážejí v možné i nemožné hodiny do přístupných i nepřístupných míst tak, aby se nedal jejich pohyb vysledovat a „přepadají“ vězněné. Kdo selže, koho nenajdou doma, má smůlu. Chyták neexistence elektronické kontroly se totiž jmenuje pokušení. Co když tentokrát nikdo nepřijde? Co když si vyrazím a ono to projde? Ale většinou to neprojde, následuje řízení u soudu a alternativní tresty pak jdou stranou.

Muset sedět doma
I přes to všechno věta „Teď přišlo asi nejtěžší období trestu, léto, grilovačky a já můžu maximálně na balkon“, kterou jsem na svých cestách za domácími vězni z jejich úst v různých mutacích vyslechla, může pro toho, komu dotyční dluží alimenty nebo mu ukradli z auta rádio, vyznít jako nepochopení celé věci. Zatímco odborníci se shodují na tom, že „muset sedět doma“ je bolestná zkušenost, frekventanti domácího vězení, často recidivisté, si ve srovnání s pobytem v nápravných zařízeních tohle věznění pochvalují. I když je to stojí denně padesát korun, které za luxus domácího vězení by měli poslat státu. Pochvalují si to i přes to, že jim celou věc právě znepříjemňuje počasí a období dovolených.

Pavel Kančí (39), Jablonec nad Nisou, odsouzen na 15 měsíců

Odsoudili mě za neplacení výživného, které jsem neplatil, protože jsem, po pravdě řečeno, nechtěl. Měl jsem za to, že si ty peníze ta ženská nezaslouží. Jsem doma už dva měsíce a dá se to s klidem vydržet. Přes den býváte doma sám, ale večer je vás tu spousta, ne? Mám partnerku a šest dětí od čtyř do čtrnácti let. Dvě holčičky a čtyři kluky. Ten nejstarší si občas vyjde, ale večer co večer jsou už všichni doma. Tak to je trest. Já jsem domácí typ, mně to nevadí. Alespoň pomůžu, vytřu, utřu prach. Zrovna jsem vymaloval celou chodbu. Můj režim je vlastně pořád stejný jako dřív. Jen o svátcích nemůžu ven, to je jediná nevýhoda. Když chci pivko, dám si ho doma. Ve vězení bych nemohl nikam, tam jsem byl, znám to. Jsem vděčný za domácí vězení. Rád se starám o svoji rodinu. V čem tedy trpíte? V sobotu jsem jezdíval za matkou, to teď nemůžu. V neděli jsem chodíval do kostela, pan farář chodí za mnou. Může vás takový trest polepšit? Určitě. Pochopil jsem, že jestli chci nebo nechci, nemá co dělat s tím, že musím. Bál jsem se, že půjdu zase do vězení. Tohle beru jako šanci, jsem vděčný. Platím teď alimenty pravidelně. Kdy jste byl naposledy na dovolené? V devadesátém čtvrtém v Chorvatsku, v bungalovu ve Splitu. Kam byste rád jel? Chtěl bych se podívat do Benátek. Vzal bych partnerku a všech šest dětí. Každý by po nás koukal. A já bych polehával u moře a byl rád.

Lumír Všetečka (31), Josefův Důl, odsouzen na 10 měsíců

Sedím doma, protože jsem řídil opilý a navíc bez řidičáku a chytli mě policajti. U soudu jsem se zaradoval, když mi uložili trest domácího vězení. Můžu totiž pracovat, splácet dluhy a být doma s dětmi. Jaké je domácí vězení? Lepší je sedět a dívat se na ty moje čtyři stěny než na státní mříže. Je to dobré. Jen o víkendu bohužel nemůžu ven. Mohl bych dělat melouchy pro Pražáky, ale nejde to, takže si tady s dětmi celý víkend hraju. Vypadá to, že vám v podstatě nic nechybí. Rád jsem chodil do společnosti a ta se, jak známo, rozjíždí až dlouho po osmé, kdy už musím být doma. Zvlášť teď v létě. Ale to asi doženu. Co mi leze na nervy, je tenhle byt. Celý barák mi leze na nervy, je to síla být pořád tady. Je to tak nepříjemné, že vás to může polepšit? Těžko říct. Nikdy nevíte. Kdy jste byl naposledy na dovolené? Ve třinácti. Na Branžeži v kempu. A kam byste nejraději na dovolenou vyrazil? Určitě někam po Čechách. S dětmi na čtrnáct dnů na chaloupku u rybníka.

Vlasta Dejmková (38), Trutnov, odsouzena na 6 měsíců

Ten trest je za údajné ohrožování mravní výchovy mládeže, dostal mě do toho ještě stále můj manžel. Mám tři děti v dětském domově a šestnáctiměsíčního syna doma. Bohužel s ním můžu ven denně jen dvakrát na dvě hodiny. Jak to prožíváte? Už jsem si zvykla. I když dvacet hodin denně být zavřená doma je těžké. Patnáctého září mi to ale skončí, už se těším. Ten režim je ve vašem případě relativně tvrdý. Máte zkušenost z předchozích trestů, abyste to mohla porovnat? Nikdy jsem ve vězení nebyla. Do této situace mě dostal manžel a on je také zodpovědný za to, že jsou naše děti v dětském domově. Budou mít prázdniny a já s nimi nikam nemůžu. Na prázdniny? Dřív jsem jezdila na dovolenou. Nejdřív s kamarádkami do Řecka a do Španělska, potom třeba s dětmi na Sněžku. Až to půjde a děti se vrátí, určitě zase vyrazíme. Právě teď by mi stačilo jet například do chatky na Rozkoši a užila bych si to.

Celou reportáž a spoustu dalších zajímavých lidí najdete v 9. čísle časopisu Kraus, které je právě teď na stáncích. Obsah čísla si můžete prohlédnout zde a jak jsme už psali, je to číslo poslední.