Co odlišuje bulvární tisk od seriózního? Vadí vám, že se rozdíly mezi nimi stírají? A proč?

Co odlišuje bulvární tisk od seriózního? Vadí vám, že se rozdíly mezi nimi stírají? A proč? Komu byste dali českého „Pulitzera“ a za co?

Marek Švehla, časopis Respekt
– Tzv. seriózní tisk má mít potřebu něco důležitého čtenářům sdělit bez kalkulací, jak moc je to právě zajímá. Má přísně oddělenou redakci od obchodního oddělení, aby novináři nepracovali pod tlakem inzerentů. Bulvární noviny, mám pocit, chtějí jenom vydělat a podřizují tomu všechno.

– Ano, vadí mi, že se rozdíly mezi nimi stírají. Pomalu nemám co číst a pro mě jako novináře se zmenšuje počet míst, kde bych chtěl pracovat.
– V minulém roce mě zaujaly texty Ondřeje Kundry z Respektu o státním zastupitelství a Jany Klímové z MF Dnes o firmě ČEZ.

Pavel Vondráček, časopis Maxim
– Rozdíl je ve volbě témat a způsobu jejich zpracování. V tzv. seriózním českém tisku (Lidovky, MF Dnes, Reflex…) to ale po pár letech působení Pavla Šafra vycházelo až donedávna nastejno.
– Nevadí. Čtenáři na rozdíl od představ novinářů nejsou blbci a poznají, kdo používá bulvární postupy i v titulech, které se navenek tváří jako seriózní.
– Redaktorům časopisu Žurnál s podtitulem „Opravdu krásné články z jindřichohradeckého regionu“. Toto místní médium totiž zůstalo věrno tradici lokální žurnalistiky „všedního dne”. Publikuje články jako Teror v bývalé zahrádkářské kolonii, nebo Proč se v noci souloží na Kozím plácku. Redaktoři své články nepíší od stolu, nepracují s internetem, nevykrádají agentury a Wikipedii, ale na ten Kozí plácek skutečně jdou. Novinářské ceny za to nedostanou, protože porotcům v soutěžích to přijde banální. Všímají si raději článků na téma krize eura, aktivizace extremistů, případně rozhovorů s politickými vyčpělinami.

Jana Ciglerová, MF Dnes
– V seriózním médiu je zpravodajství vždy o dění, nikoliv o lidech jako v bulváru. Ale už jsme se to po vzoru britských médií naučili obcházet, takže chceme-li napsat, že premiér čeká s milenkou dítě, počkáme, až o tom reportuje bulvár, a pak napíšeme „Mezi lidmi roste znepokojení z mimomanželského vztahu předsedy české vlády“. Nevidím na tom naprosto nic špatného, naopak by mi přišlo pokrytecké se informaci vyhýbat.
– Někdy mi to vadí, a to v případech, kdy je před smysluplnou
informací dána přednost informaci zábavné, nebo hluboký člověk musí ustoupit mladé hvězdě z televizního seriálu. Přijde mi to škoda. Čteme dneska už tak málo, že když už něco čteme, mělo by nás to v něčem posunout, ne jenom pomoct vypnout.
– Jardovi Kmentovi, investigativnímu reportérovi MF Dnes.
Za to, co rozkryl a na co poukázal. Sama vím, že bych něco takového nedokázala už jen proto, že bych se prostě bála.

Marcela Pecháčková, příloha Pátek Lidových novin

– Co odlišuje bulvár od seriózního? Neslušnost.

– Rozdíly mezi nimi se nestírají. Já je rozpoznám a jsem si jistá, že každý čtenář i každý autor ví, kdy je neslušný a kdy je slušný.

– Ptáte-li se, kterého novináře nebo novinářku mám ráda,
pak třeba Stanislava Motla, Petra Třešňáka, Radka Bajgara
(když ještě psal), Kateřinu Kadlecovou, Milana Tesaře – všichni jsou to slušní lidé a bravurní, zaujatí novináři. Někteří z nich k tomu vtipní.

Spoustu dalšího poutavého čtení najdete v 9. čísle časopisu Kraus, které je právě teď na stáncích. Obsah čísla si můžete prohlédnout zde a jak jsme už psali, je to číslo poslední.