Rozsudek nad Pussy Riot je samozřejmě postbolševismus. Určitě šlo sice o výtržnost, a měly dostat pokutu, která by je odradila, dělat si samovolně z kostelů koncertní podium. Nelze ale přehlédnout, že na druhou stranu nešlo jen o pvroplánovou touhu, upoutat na sebe entertainmentskou pozornost. Vystoupení spadalo do jejich konceptu politického protestu, který je pro každého, kdo je trochu při smyslech a sleduje politické dění v Rusku – pochopitelný a logický.
Pussy Riot se u nás mohl zastat Putinem vyznamenaný Klaus, držitel Puškinovské ceny, vymyšlené jen pro něj. Navíc Lukoil, který má v Rusku jistě dobré zázemí pro politický lobbing mu sponzoroval vydání knihy.
Stjený Lukoil zřejmě podporuje Miloše Zemana, protože papá Šlouf a plukovník Zbytek (co byl ochoten nás rozprášit za živa v listopadu 89) jsou doma nejen u Zemana na Vysočině, ale také na ruské ambasádě – a i oni by jistě mohli přinejmenším zatlačit na své soudruhy v zemi, kde demokracie znamená zatím úplné hovno.
„Naši“ kluci ale mlčeli. Mají jistě blíž k pochopení Putina, než „divokých holek“, tančících a zpívajících ve středověkých poměrech pravoslaví a despotismu.
Ovšem je zrovna tak třeba, abychom si sami utřeli hubu. Jako země, která zavírá za „tykadla“, na politických blboardech (nepřeklep), za „postavičky“ na semaforech – i když to byly rozsudky mírnější – byly stejně nepatřičné – a odkazující na naši ruusko – českou minulost, která nám trčí v mozcích, úřadech, politice, společnosti.
Více se múžete dočíst v celém článku Co že se to stalo těm holkám v Rusku?. Nezabudněte si také pročíst ostatní články našeho magazínu.