Z botanického hlediska jde o vytrvalý popínavý keř s přísavnými kořínky, který dorůstá jako liána délky až 20 m. Má kožovitě lesklé listy složené nejčastěji ze tří, ale i z pěti laloků s výrazným žilkováním. Listy bývají v okolí žilek často bíle vybarveny, jinak u nich převládá tmavě zelený odstín.
Existuje však řada odrůd s bíle či jinak stínovanými okraji, takže jejich vybarvení nelze jednoznačně určit. Na konci léta rozkvétá břečťan drobnými polokulovitými kvítky ve tvaru okolíku, ty ale v porovnání se zdobnými listy ustupují do pozadí. Plodem jsou malé tmavě modré nebo černé bobule, které na rostlině vydrží až do jara.
Plazivému břečťanu se daří po celém světě
Břečťany patří k rodu 9 až 11 druhů stálezelených, plazivě popínavých rostlin s příčepivými kořínky. Ve volné přírodě se většinou plazí po stromech světlých lesů nebo po skalnatých výběžcích. Vyskytují se v nejrůznějších částech světa, od severní Afriky, přes Kanárské ostrovy, Madeiru či dokonce Himaláje, až po Čínu a Japonsko.
O DALŠÍCH ROSTLINÁCH SE DOČTETE ZDE:
- Encyklopedie rostlin: Fuchsie
- Encyklopedie rostlin: Šípatka vodní
- Encyklopedie rostlin: Třapatka lesklá
Můžeme se s nimi setkat i v nižších a středně vysokých partiích převážné části Evropy včetně ČR. Rostou v humózních mírně kyselých až neutrálních půdách listnatých a smíšených lesů, potkáme je však i na skalách, zříceninách nebo sutích. Pokud takovou rostlinu nezlikvidujeme, může se dožít až 500 let.
Více se múžete dočíst v celém článku Encyklopedie rostlin: Břečťan popínavý. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Zahrada.