Zabíjení a oslepování lidí v rámci pančovaného alkoholu, k tomu zmínka ghanského fotbalového brankáře, že jsme mu nabízeli úplatek za to, že nám pustí nějaké góly na mistrovství světa – to všechno ukazuje, že Česko je skutečně země tvrdá, nemilosrdná a brutálně směřující za svým cílem, kterým jsou v každém případě prachy (zástupce našeho prolhaného fotbalového svazu to označil za nesmysl, ale nejsem za boha schopen přijít na důvod, co by vedlo ghanského hráče k tomu, aby si to celé vymyslel? Že by si po Ghaně vyprávěli o Česku, zejména o tom, kde ta země vůbec je?).
Jako by naším nejbližším vzorem bylo Chicago z období prohibice v USA v 19. století!
Tržní systém, nebo kapitalismus, není sám o sobě žádným něžným, občanským uspořádáním. Ale pořád tím nejlepším, jaký kdy svět byl schopen vytvořit. Je-li demokratický.
Ovšem v našich rukou – v rámci modifikace prováděné mozky a zvyklostmi, topícími se před tím desetiletí v bolševickém marasmu – jsme možná vytvořili vlastní (to my tak rádi!), českou (na to jsme tak hrdí!) alternativu tohoto systému.
Není tak demokratická (co si za to koupíš?), není ani tak tržní (jaká soutěž, vole, podmázni ho!) a je nemilosrdná (v Boha ani sousedovu peněženku nevěříme).
Jako něžný bonus si můžeme dát způsob odvolání ředitele Národního divadla politickou družinářkou. I kdyby byl ředitel odvolán na základě policejního vyšetřování (které se mohlo podat den před odvoláním, aby se to všechno pokrylo; tady je co vyšetřovat všude a vždy), je andrtálskou slušností ředitele pozvat k osobnímu rozhovoru – a sdělit mu, co se bude odehrávat a proč.
A tak se tu rubeme jako selská chamraď s tím, že když má někdo chvilku času, křikneme na svět, jak to tam dělají blbě.
Po létě opravdu železný nástup do české reality, která začíná být chvílemi téměř nereálná.
Více se múžete dočíst v celém článku Česko je země tvrdá, nemilosrdná a brutálně směřující za svým cílem . Nezabudněte si také pročíst ostatní články našeho magazínu.