„Dobré víno nepoznáte podle ceny,“ upozorňuje mladý, ale respektovaný vinař René Vrátil. foto: Vlasta.cz
Vína máme červená a bílá, pravil mi kdysi elegantní muž, který se mě snažil okouzlit svými světáckými znalostmi. Pokývala jsem obdivně hlavou a myslela si svoje. Nicméně pro nákup vína je to dobrý začátek. Ale jenom začátek, který vám zmenší starost při nákupu na polovinu, respektive na třetinu, protože máme vína ještě růžová.
Ale o těch si povíme třeba příště. Dneska jsme se na radu vyptali René Vrátila ze společnosti Arte Vini z Nového Šaldorfu. A rovnou nejdůležitější otázka:
Pozná se dobré víno v obchodě, respektive v restauraci, podle ceny?
Nepozná. I když jisté vodítko tu je: Cena pod padesát korun včetně DPH je už nesmyslná, za to dobré víno nekoupíte. Ale za stovku ano, a stejně tak špatné víno za dvě stě padesát. Cenu vína totiž určuje spousta věcí, z nichž některé jsou jenom obchodnické triky, ale jiné opravdu podstatné okolnosti.
Tak především takzvaný terroir – to slovo si zapamatujte. Znamená projev mikroklimatických a půdních podmínek vinice. Vždyť taky kus vinice, takzvaná trať, s nejlepším umístěním vůči slunci a vodě a s ideálním složením půdy stojí několikanásobně více než stejně veliký úsek třeba jen o kilometr dál.
A taky jde o samotný vinohrad, třeba ty, co jsou založené před padesáti lety, sice plodí méně, ale zato můžou být mnohem kvalitnější než některé novější.
Výslednou cenu ovlivňuje taky práce vinaře. Dá rozum, že ruční zpracování je dražší než mechanické. Taky ukládání v dřevěných sudech víno prodraží, podobně jako práce dobrého sklepmistra.
Můžete se proto orientovat podle známých výrobců, ale i tak platí, že i od neznámého zalevno můžete – ale nemusíte – koupit dobře.
Další jednoduchý návod může být obal – poznáme tedy kvalitu podle obalu? Co třeba obyčejná krabice, nebo naopak skvělý design?
Bohužel, ani podle obalu kvalitní víno nepoznáte. Je ovšem pravda, že hodně lidí kupuje vína podle vzhledu. Je proto důležité, aby etiketa zaujala, proto moderní vinařství dnes spolupracují se skvělými grafiky i významnými výtvarníky. Doporučuju však přesto kupovat vína podle jejich výrobce a informací na etiketě. Určitě platí, že dobré v krabici nenajdete.
Takže dobře: čteme etiketu. Co je tam důležité kromě obrázku?
Výrobce, odrůda, ročník, a podle vaší chuti třeba to, jestli je víno suché, polosuché a podobně. Podle stupně kvality vína se tam uvádí také místo, odkud pochází hrozny, případně další údaje. Na lecjakých lahvích se dočtete i to, jak vám mají chutnat a k čemu je jíst, ale tyhle rady poslouchat nemusíte.
Jak se pozná z etikety, že hrozny pocházejí z České republiky?
Musí tam být vždycky napsáno, odkud víno pochází. Takže tam bude „víno z České republiky“.
foto: Vlasta.cz
Pojďme se podívat na konkrétní etiketu, kterou tady vidíme: Co znamená třeba údaj o alkoholu. Na téhle je 12,5 procenta. Je to hodně, nebo málo? Kolik hledat, když se chcete poněkud rozveselit, a kolik, když chcete lehce pít k jídlu?
Záleží na tom, zda chcete červené, nebo bílé víno. Do 12 % u bílého můžeme hovořit o lehčím víně, které je vhodné ke každému jídlu i pro samostatné pití, nad 13 % je to už alkoholické víno. U červeného je to jinak: víno by mělo mít minimálně 12,5 %. Červené víno potřebuje alkohol k tomu, aby bylo stabilní a plné.
O čem vypovídá cukernatost hroznů, například tady 17 procent?
Údaj 17°NM znamená stupeň normovaného moštoměru. Jeden stupeň NM představuje jeden kilogram přírodního cukru ve 100 litrech hroznového moštu. Takže v tomto případě je ve sto litrech moštu sedmnáct kilo cukru.
Cukernatost určuje druh výsledného vína, takže třeba jakostní víno s přívlastkem kabinetní víno se může vyrábět jenom z hroznů o cukernatosti nejméně 19 stupňů. A třeba výběr z hroznů je vyroben z hroznů, které mají cukernatost nejméně 24 stupňů.
<figure