Dana Batulková
Tenkrát vám vyhořel dům, který jste museli rekonstruovat, a krátce po tom se vám rozpadlo manželství. Neobávala jste se, co přijde ještě do třetice?
Neměla jsem čas ani sílu o tom přemýšlet. Musela jsem jednat. Vydělávat peníze, abych splácela hypotéku, starat se o dceru Marjánku, která byla v té době hodně malá. Přes rozpad manželství jsem se postupně během několika let přenesla. Ale o tom všem se psalo ze všech stran. Ani na chvíli mě nenapadlo, že bych dům prodala a toho závazku se zbavila. Udržet jej pro svou rodinu, pro děti a jejich děti, je pro mě životní úkol.
DALŠÍ ČLÁNKY ZE SERIÁLU O BYDLENÍ ZNÁMÝCH OSOBNOSTÍ
- Bydlení celebrit: Bára Nesvadbová má domek plný zvířat
- Bydlení celebrit: Nikol Kouklová a koupelnové dýchánky
- Bydlení celebrit: Olga Lounová má domovů víc
V tom domě jste vyrůstala. Jaké se k němu vážou vzpomínky?
K domu jsem citově vázaná, protože v něm žiju od narození. Byl to typický statek s průjezdnou stodolou, chlévy, holubníkem, půdou se senem a dalšími budovami. Dostali jsme jej od dědečka a mých rodičů a postupně ho rekonstruovali, takže prošel velkou proměnou. Prožila jsem tu krásné dětství a nepřeháním, když řeknu, že jsem znala každý kámen v Rokytce, která teče kolem. S klukama jsme si tu hráli na Vinnetoua, kopali do balonu, pořádali různé výpravy do okolí. Určitý čas, asi třináct let, jsem bydlela v Praze, v pohodlí u metra. Ale strašně ráda jsem se zase vrátila sem do domu. A doufám, že už se odtud nehnu. Vedle žijí mí rodiče, vyrostly tu mé děti a já doufám, že sem budou jednou jezdit i jejich děti. Náš dům je pro mě místo, kde se celá rodina průběžně setkává, taková zvláštní oáza, kde se cítím dobře.
Je v domě nějaký kout, který máte obzvlášť ráda?
Dole mám velkou místnost, kde jsou niky ve zdech a krb, protože tam dřív byla pec. To je útulné místo, kam si ráda zalezu s knížkou, když nastanou podzimní večery, ale třeba i s dalšími scénáři seriálu Cesty domů, který teď točím. Občas se mi u nohou stočí psi nebo se přijde pomazlit i kočka.
Kolik máte psů?
Mám osmiletého jezevčíka Huberta a dvouletou maďarskou ohařku – vižlu, která se jmenuje Abby. A kočičku Blaženku, které už je jedenáct let. Blaženka si na to moc nepotrpí, ale oba pejsky moc mazlím. I oni to tu milují, navíc mají pro sebe velikou zahradu, takže mají pořádný výběh. A jsou spolu, takže se jim nestýská a nijak netrpí. Mám ráda, když se večer po natáčení, nebo po představení v divadle vrátím domů. Třeba v květnu, kdy jsou delší dny, ještě není úplně tma, sednu si na zahradu a jen tak chvíli koukám do zeleně. Po tom pracovním frmolu najednou vnímám to ticho a klid přírody kolem mě. Jako by tu byl čas trochu delší, jako by to místo prodlužovalo život. Kéž by to tak bylo.
Více se múžete dočíst v ce