Simon se prostě nedokázal smířit s představou, že bude celý život platit někde nájem nebo splácet hypotéku, a tak se rozhodl pro stavbu vlastními silami. Jako přívržence zdravého, ekologického a trvale udržitelného způsobu života, který má blízko k přírodě, ho nadchly hobití chaloupky z velkofilmu Pán prstenů. Díky obrovskému odhodlání a trpělivosti se mu podařilo s pomocí několika přátel a rodiny splnit životní sen. Stavba trvala pouhé 4 měsíce a hobití chaloupka přišla rodinu na 3000 liber a přibližně 1500 odpracovaných hodin.
Přestože podobné domy organických tvarů zbudované výhradně z přírodních materiálů nejsou dnes ničím úplně výjimečným, tento dům výjimečný je. Simon totiž není ani architekt, ani stavitel, ani tesař… Svůj dům postavil bez jakýchkoli předchozích zkušeností, jen za pomoci řetězové pily, krumpáče, sekery, dláta a kladiva. A tím jasně dokázal, že ekologické stavby využívající přírodní materiály přímo ze staveniště a jeho blízkého okolí jsou dostupné prakticky pro každého. A zároveň možná ukázal novou cestu řešení otázky bydlení pro mnoho rodin, které se denně musí zabývat svou finanční situací.
Dům je postavený s maximálním ohledem na životní prostředí a na oplátku svým obyvatelům dává jedinečnou příležitost žít v opravdu těsném spojení s přírodou. Pro Simona má však jeho dům ještě jiný význam – je to vyjádření jeho osobnosti. O své ojedinělé stavbě říká: „Být architektem vlastního domu je opravdu zábavné. Umožňuje to člověku tvořit a těšit se z něčeho, co je součástí jeho samého, ale nejen jeho, ale také okolní krajiny. Zatímco masová výstavba „obytných krabic“ je postavená především na profitu stavební firmy či investora, tady jde o něco úplně jiného. A také si můžete být jisti, že váš dům není tvořený směsí karcinogenů, jak tomu u mnohých moderních staveb bývá.“
Dům stojí na mýtině na pozemku, který Simon dostal od majitele okolních lesů zadarmo pod podmínkou, že se mu postará o lesní hospodářství. Sama stavba probíhala velmi jednoduše: na mýtince pod lesem začal Simon kopat základy a vytěženou zeminu a kámen použil na stavbu opěrného zdiva a základů. Nosná konstrukce je sestavena z kmenů stromů v jejich přirozeném tvaru, stejně jako krov. Střechu tvoří balíky slámy – kvůli tepelné izolaci –, které jsou pokryté plastovými deskami, které jsou voděodolné. Na nich je vrstva zeminy s přírodním travnatým porostem, díky němuž stavba dokonale zapadá do okolního prostředí. Balíky slámy jsou jako izolace použité i v podlaze domu. Stěny jsou omítnuté provzdušněnou vápennou omítkou. Na podlahu, zárubně a další konstrukční detaily i vnitřní zařízení použil Simon odpadové dřevo, které mu zbylo z konstrukce a krovů, a další potřebné materiály na vnitřní zařízení našel na skládkách odpadu.
Dům je zajímavý také z hlediska energetické náročnosti, respektive nenáročnosti: je vytápěný dřevem, každá místnost má svůj vlastní krb nebo kamna a komínové průduchy jsou obložené kameny nebo omítkou tak, aby akumulovaly teplo a potom je pomalu uvolňovaly do prostoru. Lednička je chlazená vzduchem, který skrze základy přichází z podzemí. Voda přitéká samospádem z blízkého pramene a střešní sběrač dešťové vody ústí do jezírka, které se používá na zavlažování zahrady. Energii na osvětlení, hudbu, počítače a spotřebiče dodávají do domu solární panely umístěné na střeše domu. A ještě něco: aby Simon nahradil přírodě dřevo použité na stavbu domu, založil nedaleko lesní školku.
Více se múžete dočíst v celém článku Dům jako z pohádky aneb Vítejte v Hobitíně. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Architektura.