Dnes se budeme věnovat nejen interiérovému designu starého domu, ale zabrousíme i k malým dětem.
„Malé děti ovlivňují v případě rekonstrukce, jako je ta naše, celou řadu rozhodování,“ začíná naši diskusi nad plány domu majitelka. Tentokrát dáme slovo především jí, protože jako maminka dvou nezbedných hochů se na rekonstrukci starého domu dívá mimo jiné i očima jejich bezpečnosti a bezproblémového fungování. „Když se na dům podíváte dneska, je to staveniště s celou řadou nebezpečných nástrah. A to nejen pro děti. My ale nyní plánujeme interiéry, zahradu a dětské prvky – o tom jsme si vlastně povídali minule. Takže viděno mýma očima, na děti samozřejmě číhá v každém domě i na zahradě spousta nástrah. Chceme jim dát maximální volnost a zároveň nebýt ve stresu, že někam spadnou, nebo si něco udělají,“ dodává.
Tomu se při návrhu rekonstrukce podřizoval výběr materiálů, majitelé s architektem dbali na to, aby nikde nebyly kluzké povrchy nebo další materiály problematické pro každodenní dětské užívání. V domě proto nenajdeme skleněné stěny: „… dětské ručky je zapatlají coby dup. Anebo zažili jste někdy náraz dítěte plnou vahou do celoskleněných dveří? My ano – a dítě tím sklem málem prošlo celé,“ říká dnes již s úsměvem paní domu. Majitelé pro nás zformulovali několik rad, kterými se při rekonstrukci tohoto starého domu řídili ve vztahu ke svým ratolestem. Možná se budou hodit i vám.
Voda je živel
Pečlivě zakrytá studna stokilovým betonovým poklopem je základ. Zapomeňte na ručně vytahovaný – rustikálně romantický – rumpál. Všechny vodní prvky budou s minimální hloubkou, žádné metry hluboké rybníčky pro pěstování rákosu.
Dítě si hraje a nevidí nebezpečí
Více se múžete dočíst v celém článku Děti a starý dům . Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Rekonstrukce domu třicátých let.