Jak to šlape u Karkulek

Privát znamená v rámci sexuálního byznysu byt, který se na první pohled tváří jako každý jiný byt v domě. Pánové, kteří tam chodí, se zpravidla tváří stejně nenápadně, jako by šli na návštěvu za tetou.

Slečny v privátě ale hrají jiné hry než na tety. Zhruba za hodinku spokojený, událostmi osvěžený a finančně o něco odlehčený pán odchází buď zpátky do práce, nebo třeba domů za rodinou.

V jednom pražském privátu jsme s fotografem strávili několik hodin.

Stojím před vinohradským činžákem, vedle je vietnamská večerka, o kousek dál potraviny. Je dopoledne, červencový sváteční den, rozpálenou ulicí sem tam někdo projde. Kolik chlapů si v tomhle počasí vyrazí za slečnami do privátu? napadá mě. Na zvonku u dveří je řada jmen, mezi nimi „maskovací“ cedulka Karkulky. Nezúčastněné to neurazí a ty, kteří sem jdou cíleně, při troše fantazie napadne, že mají zazvonit právě tady. S holkama bude asi legranda, těším se.

Ještě více mě těší, že na tenhle privát s fotografem vůbec můžeme. Minulý týden jsem totiž strávila na telefonu několik hodin, mluvila se spoustou žen z různých privátů, už jsem skoro vzdávala myšlenku, že se mi podaří někam dostat a napsat tuto reportáž, až jsem se nakonec domluvila se Sárou, která mi právě otvírá dveře. Je jí necelých třicet, štíhlá energická a usměvavá žena s rovnátky, která tomu tady šéfuje. Když ji pak vidím při práci, s notebookem a třemi telefony po ruce, se zápisníkem, kam zapisuje jednotlivé klienty, přesný čas jejich příchodu, všechno koordinuje, aby se nestalo, že má některá slečna málo práce a druhá o hodně více, aby nedošlo k tomu, že se klienti srazí v předsíni, že nebude k mání požadovaná slečna nebo volný pokoj, říkám si, že by se z fleku mohla živit třeba jako schopná produkční. Ale nevypadá to, že by měla v úmyslu měnit práci. Je vidět, že je ve svém živlu a že je hrdá na to, že „její“ privátek funguje už sedmý rok.

Na první pohled byt vypadá jako každý jiný. Předsíňová stěna, na které visí lžíce na boty, umělé kytky a bonbonky na misce. Představuju si slečnu, jak se loučí s pánem a na završení sladkých zážitků mu do pusy strčí bonbon. Ať si ještě ve výtahu zacucá… Asi blbost, uznávám. Ale fantazie mi tady zkrátka funguje naplno. Stejně jako při pohledu na tři ložnice s velkými postelemi. Kolik se na nich v průměru vystřídá za den mužů, to Sára neřekne.

„Je to různý. Záleží na tom, co je za den, jestli jsou svátky, horko, zima, jestli jsou v televizi fotbaly nebo hokeje. Když třeba vyhrajeme nějaké mistrovství, tak je to většinou hned znát. Pánové si na privátek zaskočí v rámci oslav. Nebo tu slaví narozeniny, rozlučku se svobodou, narození dítěte,“ vysvětluje Sára. Když na ni specielně kvůli tomu poslednímu nevěřícně koukám, popisuje mi, jak byl na privátě nedávno klient, který měl ženu zrovna v porodnici. „Když se dozvěděl, že mimino je kluk, ze samé radosti si přidal ještě hodinu… Říkaly jsme si pak s holkama: Ty jsi teda frajer. Žena ti rodí a ty jsi tady,“ dodává pohoršeně.

Mají prý už stálou klientelu. Když k nim jde někdo poprvé, vybere si buď konkrétní dívku přímo na webových stránkách, nebo si nějakou zvolí až na místě. „Pokud je pán nerozhodný, nebo se stydí, doporučím mu slečnu sama. Někdo si třeba vezme na pokoj rovnou dvě,“ říká Sára. Co se týče právní stránky jejich byznysu, není podle ní co řešit. „Prostituce je u nás nelegalizovaná. Až bude, klidně budu platit daně. Ale teď? Mám prostě pronajatý byt, na nájem se skládáme, a kdo za námi chodí na návštěvu a co tu děláme, je jen naše soukromá věc…“ Lidé v domě samozřejmě tuší, co jsou Karkulky zač, ale jelikož se vše odehrává v klidu a za zavřenými dveřmi bytu, nikomu to nevadí. „Bydlí tu jeden starší pán, a když s ním občas jedu ve výtahu, vždycky se srdečně vyptává, jak nám to šlape, a ujišťuje mě, že nám fandí,“ směje se.

Privát: brigáda i příležitostná práce
Vcházíme do zadní části bytu, kde je za malou kuchyňkou ještě jeden pokoj se stolem a židlemi. Jen pro slečny. Tady sedí, čekají na klienty, jedí, probírají zážitky ze života i z vedlejších ložnic. Čekají, aby si se mnou povídaly, jak to na privátě vůbec chodí.

Kromě Sáry je jich tu dnes pět, ale celkově se tu střídá dvanáct žen. Od osmnácti do čtyřiceti let. Blondýnky, brunetky, štíhlé, oplácané, vysoké, menší… Normální hezké holky. Žádné silikony, žádné prvoplánové modelky. Kdyby na sobě neměly svoje „pracovní“ oblečky, podvazky, síťované punčochy, tygří bodýčka, volánkové sukýnky končící pod zadečkem, ani by vás nenapadlo, čím se živí.

Kateřina dříve pracovala jako asistentka, a když firmu zrušili, ze dne na den se ocitla bez práce. Privát prý bylo rychlé a snadné řešení, aby měla na jídlo a nájem. Jak dlouho to chce dělat? Uvidí se, krčí rameny. Vysokoškolačka Laura v tom má jasno. Bere privát jako dobrou brigádu