Kauza pana Ratha mě šokuje. Jak asi cestovaly bankovky?

Domovní prohlídky v kauze Rath odhalily 30 milionů a skrýš v podlaze

Kauza pana Ratha mě šokuje. Asi ne jako jediného.

Ale než se objeví další podrobnosti, snažím si představit jen reálné „cestování“ bankovek.

Někde musíte vybrat sedm milionů v hotovosti. To vybíráte po statisících? To je práce na měsíc, od rána do večera. Vybíráte-li víc než 100 tisíc, je to na občanku (nebezpečné). Dělá to jeden člověk? Nebo deset lidí? A ve více bankách? V Česku? V zahraničí?

Sehnat sedm milionů do krabice je totiž poměrně náročný úkol logisticky, organizačně i „bezpečnostně“ (předpokládám, že i podrobnosti téhle kuriózní operace poznáme blíž).

A teď, dejme tomu, co s těmi penězi dál? Chodit je ukládat zase po statisících do banky (nebezpečné)? Do jedné banky? To ne. Takže zase měsíc chození po bankách… nebo deset lidí roznáší.

Anebo byly na kampaň ČSSD, a měly se používat jako bokovky, jiným politickým aktivistům či firmám?

A k tomu dalších třicet milionů – opět v hotovosti – u někoho ze zadržených, kdesi pod podlahou. To sypete po nocích z igelitek nebo z pytlů?

Takže i tahle zlatokopecká forma nošení peněz v krabicích a skládání pod podlahu mě šokuje. Svoji formou signalizuje, že poměry u nás jsou skutečně daleko horší, než si myslíme.
A to se zřejmě ještě ledaccos dozvíme.

Kauza má ovšem také jednu z velmi pozitivních vlastností. Je skoro neuvěřitelné, že se policii podařilo celou věc nejen tak bravurně realizovat, ale zejména a především: utajit (což byl důležitý předpoklad úspěchu). To v Česku obzvlášť obdivuji.

Jinak je mi pochopitelně na blití.