Kde domov můj: Český architekt chce pomalovat klíny žen z celého světa

Až díky architektu Jiřímu Boudníkovi jsme si uvědomili, jak fotogenická je naše vlajka, jak nečekaný sex-appeal může mít její modrý klín a odkud vlastně pocházíme.

Doris z Konga
„Na focení s Doris nezapomenu… Při malování z ničeho nic omdlela. Pak mi někdo vysvětloval, že to mohlo být proto, že stála dlouho s koleny u sebe a kvůli tomu jí špatně cirkulovala krev v těle… O Čechách nikdy předtím neslyšela. Ale z projektu byla nadšená.“

Autor: Jiří Boudník

 

„Mou první modelkou byla Breanne z Jamajky. Pak jsem fotil moje spolubydlící – Číňanku a Němku. Byly nadšené. Volaly hned svým kamarádkám a vlajky mi pomalu přibývaly…“

Breanne z Jamajky
„Českou vlajku viděla poprvé díky tomuhle projektu a řekla mi: Tak to mi dává smysl, jiná vlajka by se do ženského klína nehodila… Česko neznala, ale plzeň ano.“

Autor: Jiří Boudník

 

Jo Anne z Číny
„Chytrá holka, studuje medicínu, jednou chce jezdit se sanitou… Jedna z mála ,modelek‘, která znala nejen Česko, ale i plzeňské pivo a Jaromíra Jágra.“

Autor: Jiří Boudník

 

Český architekt Jiří Boudník žil dvacet let v New Yorku. V emigraci často přemýšlel o tom, kde je jeho skutečný domov. Na odpověď ho přivedla kamarádka, Italoameričanka. Když se jí někdo ptal: “Where are you from?” (Odkud jste?), bez mrknutí oka vypálila: „From my mother!” (Ze své matky). „Došlo mi tehdy, že to místo, odkud všichni pocházíme, je ženský klín,” vysvětluje Jiří Boudník.

Tento „objev“ v kombinaci s jeho českým patriotismem ho přivedl k tomu, že začal malovat české vlajky na klíny žen z různých zemí. Zatím jich zvládl čtyřicet. Přestože většinu z nich viděl poprvé v životě, rozpaky nebo stud při malování nikdo z nich necítil. „Obvykle to trvalo asi půl hodiny. Povídali jsme si, byla příjemná atmosféra. Nejdřív bylo malování, při němž jsem po- užíval různé štětečky, pak následovalo focení. Některé ženy českou vlajku znaly, jiné ji poprvé viděly až na sobě, ale všechny to braly jako určitou poctu, jako možnost reprezentovat v tomto projektu svou zemi,” vypráví architekt.

Svůj „klínový” projekt rozhodně nepovažuje za ukončený. „Jsem teprve na začátku. Do konce života bych chtěl pomalovat klíny žen z celého světa. Pokud budu vycházet z toho, že momentálně je oficiálně uznaných 260 zemí, tak mi chybí namalovat českou vlajku na ženy z 220 zemí. Snad to stihnu,” doufá.

A co na zvláštní hobby říká jeho přítelkyně? „S dívkou, se kterou jsem žil v New Yorku, jsem se rozešel těsně před tím, než jsem začal projekt realizovat, takže to bylo načasované dobře… Současná přítelkyně, se kterou bydlím v Plzni, mi nic nezakázala a podporuje mě. Jen si vymínila, že se také zapojí a bude při každém dalším malování se mnou.”

P.S. Pokud se vám červená a bílá barva budou zdát na modelkách zobrazené opačně než na české vlajce, není to chyba. Když Jiří studoval české státní symboly, zjistil, že vlajka Československé republiky z roku 1920 byla prezentována ve formě praporu s modrým klínem nahoře a červeným pruhem na levé straně. Až později si červený pruh vyměnil místo s bílým.

P.P.S. Pokud máte pocit, že se jedná o hanobení státního symbolu, vezměte si neurol (půlka stačí).

Aja z Kazachstánu
„O České republice nevěděla nic, tušila jen, že je někde v Evropě – a i tohle odhadla spíše podle mého vzhledu… Vlajka se jí ale líbila, prý že máme stejné barvy jako obě velmoci: Rusové a Američané.“

Autor: Jiří Boudník

 

Kamila z Bulharska
„Česko znala, a to hlavně přes české turisty, kteří jezdí do Bulharska. Ale naši vlajku viděla poprvé až namalovanou na sobě.“

Autor: Jiří Boudník

 

Alexandra z Kuby
„Českou republiku měla zařazenou v té souvislosti, že řada Kubánců u nás svého času studovala. Naše vlajka se jí líbila taky proto, že je prý podobná kubánské…“

Autor: Jiří Boudník

 

Více se múžete dočíst v celém článku Kde domov můj: Český architekt chce po

Přejít nahoru