Když se na podzim vybarvují listy a padají k zemi, objevují se na holých větévkách šedé plstnaté květní pupeny působící, zejména při zimním ojínění, uklidňujícím dojmem. Pravou okrasou těchto dřevin však zůstávají obrovské sladce vonící květy složené z mnoha tuhých okvětních lístků nejrůznějších barev. Pro nás jsou nejznámější bílé nebo narůžovělé, ale mohou být třeba růžovo-červené až fialové nebo žluté. Vyrážejí většinou ještě před olistěním a bývá jich tolik, že promění celou korunu v rozkvetlý monument.
Magnolie patří mezi nejstarší kvetoucí rostliny na Zemi. Geologové objevili ve vrstvách hornin jejich pozůstatky úctyhodného stáří, které pamatují okolo 100 milionů let. Opylování těchto pravěkých stromů zajišťovali brouci a je tomu tak dodnes.
V současné době známe přes 120 druhů a bezpočet kultivarů těchto opadavých i stálezelených stromů a keřů, které se volně vyskytují v nejrůznějších částech světa. Můžeme se s nimi setkat v lesích, křovinách nebo na březích řek od Himalájí až po východní a jihovýchodní Asii, ale též v tropických oblastech Severní nebo Jižní Ameriky.
V našich polohách se pěstují výhradně dřeviny opadavé, i ty však jsou náročné na teplo, takže se jim nebude dařit například v mrazových kotlinách nebo na větrných stráních.
Při výběru vhodné rostliny se orientujeme především podle velikosti. V podstatě existují tři základní skupiny od menších širokých keřů přes vzrostlejší dřeviny střední velikosti až po vysoké stromy. Současně se zajímáme také o otužilost a samozřejmě tvar a vybarvení květů.
Květenství
V našich podmínkách nejčastěji v květnu, popřípadě v červnu.
Více se múžete dočíst v celém článku Magnolie: Nejstarší kvetoucí rostlina. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Encyklopedie rostlin.