Martina: Páteř jsem měla zlomenou třikrát. Pardubickou ale chci dojet!

Je jednou ze sedmi žen, které za téměř 140 let existence Velké pardubické jely tento slavný dostih!

Ztratit otce je pro šestiletou holčičku asi hodně bolestné.

Není den, kdy bych si na tatínka nevzpomněla. Na vojně utrpěl těžký úraz oka, v devětatřiceti onemocněl a ve dvaačtyřiceti zemřel. Byla jsem s ním velmi spjatá, oba jsme Štíři.

Vaše maminka se už podruhé nevdala. Proč?

Táta nasadil hodně vysokou laťku. Byli s mámou výborně zkombinovaní. On měl velké nápady, máma ho rozumně brzdila. Takže po jeho smrti to máma táhla životem sama.

Mně se naopak první manželství nevydařilo, proto vím, jaké to je, když ženská nemá vedle sebe někoho, kdo by se o ni postaral.

Byly koně vaším dětským snem?

Ve druhé třídě jsem v televizi viděla dostihy a bylo rozhodnuto. Prosadila jsem si střední zemědělskou školu i proti maminčině vůli. Chtěla ze mě mít umělkyni. Táta totiž hrál na šest nástrojů. Chodila jsem alespoň na housle.

Maminka to nesla nelibě, byla dáma, s tátou pracovali na ministerstvu zahraničí a holka se jí zbláznila do koní. Rok jsem byla v Kladrubech, pak přestoupila do Velké Chuchle na obor jezdec z povolání.

Kolik se dnes pohybuje v dostihovém sportu žen?

Asi tři procenta. Je to hodně tvrdý sport, fyzicky náročný. Není pro váhavé střelce. Řada holek jezdí výborně tréninky, ale do závodů nejdou, protože se bojí skrumáže. Pro mě je adrenalin vnořit se do chumlu.

Jsou muži na dráze k ženám galantní?

Jak kdo, jsou jak galantní, tak i hovada. Ti druzí se ale chovají jako hovada i k chlapům. Galantnosti obecně ubylo. Pozici si musíte při závodech vyřvat. Ale ano, někdy, když jsem spadla, mívali starost – Martinko, nepadej nám…

Závodí muži s ženami rádi? A jak se tváří, když je porazíte?

Většinou na nás pořád hledí svrchu. Jezdci, trenéři i majitelé. Když ženská porazí chlapa, tak to bylo tím, že měla dobrého koně. Tak dobrého, že vyhrál i se ženskou.

Vzpomenete si na své první vítězství?

Více se múžete dočíst v celém článku Martina: Páteř jsem měla zlomenou třikrát. Pardubickou ale chci dojet!. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.

Přejít nahoru