Čím si Monika Absolonová (36) vysloužila takovou pověst, že o ní i zkušení muzikanti říkají: „Když někam vstoupí, tak se všichni bojí, že už nikdy nepůjdou spát.“
<![CDATA[<p>Před dvěma lety odešla po mnoha letech z Divadla Broadway a překvapivě prožívá nejúspěšnější období v kariéře. Za roli Fanny Briceové dostala cenu Thálie, s Karlem Gottem jede na turné a v Musical Production z ní udělali svou mediální tvář. „V Divadle Hybernia mě příští rok potkají dvě krásné role. S brněnským Městským divadlem, které přijede do Prahy, nastuduju Mary Poppins a na podzim mě pak čeká Marie Antoineta.“ Přesvědčení, že všechno zvládne, jí dala účast ve StarDance, kde obstála bez tanečních zkušeností. „Dnes jsem se náhodou na StarDance zastavila. Měla jsem být ve vysílání ve vedlejším studiu. A zrovna tam trénoval můj Vašík (tanečník Václav Masaryk – red. pozn.) s Petrem Čadkem, který je odborným poradcem StarDance. Zapovídali jsme se a najednou bylo půl jedné. Nebyla jsem nalíčená, napudrovaná. Utíkala jsem na toaletu, kde se mi stalo něco fakt šíleného. Zasypaly mě toaletní papíry z výměníku. Nějak jsem se z nich vysvobodila, vystoupila před kamerami a ještě stihla dojet domů vyvenčit štěně labradora.“</p>
<p><strong>Sledujete StarDance?</strong> <br />
Ano, ale jen v záznamech, protože jediný přenos, na který se dostanu, je 22. prosince, těsně před Vánoci.</p>
<p><strong>Tančíte ještě? </strong><br />
Organizátoři plesů nás občas zvou s Václavem Masarykem, abychom jim tam zatančili. Mě to strašně baví. Tanec je jediný pohyb, u kterého hubnete, a neštve vás, že musíte dělat třeba dvacet sklapovaček. Taneční kroky totiž nepočítáte, trénujete je tak dlouho, dokud nejste spokojený. Nebo spíš váš taneční mistr.</p>
<p><strong>Jaký tanečník je váš přítel?</strong> <br />
Vráťa by se mnou rád tančil, ale mně se strašně nelíbí, jakým způsobem se pohybuje po parketu. Při tanci je vždycky hrozně legrační.</p>
<p><strong>Máte vzácného muže. Málokterý partner má chuť navštěvovat plesy. </strong><br />
On je vzácný muž i v jiných ohledech. Ale na parket s ním fakt nemůžu. Nikdy neměl nic společného s šoubyznysem.</p>
<p><img width="515" height="365" src="http://files.viaweb.cz/image/46/2012/story/monika-absolonova/aba_3273-copy.jpg" alt="" title="Monika s přítelem" /></p>
<p><strong>Jak si zvykl na vaši práci?</strong> <br />
V životě jsem nechodila s nikým ze šoubyznysu. Potřebuju, aby byl můj partner z jiného prostředí, aby mi sděloval svůj ničím nezatížený pohled na svět. Navíc Vráťa je hrozně klidnej chlap, povzbuzuje mě: „Hele, to dobře dopadne.“ A to je strašně fajn.</p>
<p><strong>Jak jste si naopak vy zvykla na jeho práci lobbisty?</strong> <strong>Nezdiskreditoval tento typ zaměstnání Marek Dalík nebo Roman Janoušek? </strong><br />
Určitě ano. Když o někom dnes řeknete, že je lobbista, zní to jako nadávka. On naštěstí není lobbista jejich typu. Zastupuje tabákovou firmu a snaží se o to, aby se třeba smělo kouřit v hospodách. Za což jsem mu coby kuřačka vděčná.</p>
<p><strong>Co vás přivedlo k tomu, abyste si pořídili štěně?</strong> <br />
Čtrnáct let jsem měla labradora a jeho skon jsem hodně těžce nesla. Nesnesu odchody blízkých. Chápu, že smrt k životu patří, ale neumím se s ní vyrovnat.</p>
<p><strong>I když se týká čtyřnohého mazlíčka?</strong> <br />
Kvído se mnou žil od mých jednadvaceti let. Byl pro mě parťák. Odstěhovala jsem se od rodičů, neměla jsem ani postel nebo židli, ale za našetřené peníze jsem si koupila Kvída. Od té doby byl se mnou. Jako si jiní stěhují obrázky a skříně, já stěhovala Kvída. Prošel se mnou všechna moje bydlení, práci i vztahy… I pro kamarády byl šok, když je nevítal u dveří.</p>
<p><strong>Jak dlouho jste vydržela bez psa?</strong> <br />
Myslela jsem si, že už si ho nikdy nepořídím, ale trvalo to týden. Pak mě napadlo, že budu mít francouzského buldočka. Dokonce jsem kvůli tomu volala Halině Pawlowské, která jednoho měla. Plánovala jsem, že si pejska přivedu domů až po turné s Karlem Gottem. Ale samozřejmě jsem to nevydržela. Objevila jsem inzerát „štěnata labradora k odběru ihned“ a vyrazila do Hovězí u Vsetína. Musím říci, že jsem udělala dobře. Jonáš byl se mnou na řadě koncertů a dokonce i Karel Gott si ho oblíbil. Jen si nezvyknu, že když se chci rozezpívat v autě, tak po mně skáče. Zřejmě se domnívá, že potřebuju zachránit.</p>
<p><strong>Jak vás Karel Gott pozval na turné?</strong> <br />
Karel mě viděl v řadě mých rolí: v Kleopatře, Angelice, ve Třech mušketýrech, Vraždě za oponou a teď i ve Funny Girl. A pak o mně kdesi řekl, že mám křišťál v hlase. To video je dosud na internetu, má jistý počet zhlédnutí a z poloviny jsem ho sledovala já. Když vás pochválí taková ikona, díváte se na to pořád dokola. A navíc prohlásil, že jsem jediná zpěvačka, se kterou by chtěl mít duet a ještě ho nemá. On je takový gentleman, že mi blesklo hlavou: „Říká to proto, aby mi udělal radost.“ Jenže pak mě osobně pozval na svou šňůru. Tak jsme hledali něco, co bychom mohli zpívat spolu. Pomáhal nám i Karlův tajemník Honza Adam. Nakonec jsme si vybrali Endless Love od Lionela Richieho, který ji původně nahrál s Dianou Ross. V naší verzi se jmenuje Můj ideál.</p>
<p><strong>Kvůli jednomu songu teď jezdíte s Karlem Gottem na šest set kilometrů vzdálené koncerty?</strong> Kvůli čtyřem. Zpívám jeden duet, dvě vlastní písničky a pak se ještě s Karlem, Dashou, Gábinou Gunčíkovou, Jirkou Březíkem a Táňou Roskovcovou sejdeme v závěrečné směsce Kájových hitů. Ale to je přece normální. Zpěváci běžně cestují kvůli půlhodinovému vystoupení a já tady dostávám významný bonus – vystupuju s Karlem! Něco vám prozradím. Já jsem měla strašně ráda pana prezidenta Havla. Pokaždé jsem byla šťastná, když jsem ho potkala, protože z něj něco vyzařovalo. A Karel na mě působí stejně. Navíc je velmi zábavný.</p>
<h4><strong>Pokračování rozhovoru si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Story</strong></h4>
<table width="500" cellspacing="1" cellpadding="1" border="1" align="center" summary="">
<tbody>
<tr>
<td colspan="2">Právě vych