Josef Vinklář miloval českou klasiku. Hutné polévky a omáčky, které vařila Ejša, začal později připravovat sám. K tomu pěkně tuhé houskové knedlíky, žádné nadýchané „chmejří“, to neměl rád. Výborná kuchařka byla už jeho maminka. Podle ní vařil hovězí à la Stroganov, moravské vrabce, poctivý guláš.
Koupání v neckách a tlusté od šunky
Rád vzpomínal na babičku z Kněžnic, která svým vnukům (Josef měl o tři roky staršího bratra Zdeňka) kupovala sladké sněhové koule. Stejně mu ale chutnaly slané křupavé rohlíky a buřty, které jim vozil tatínek z města. Tehdy se u nich na vesnici v Podůlší jedl jenom chleba, nejčastěji s tvarohem. Buřty se pro Vinkláře staly oblíbenou pochoutkou na celý život. „Přečasto zachránily mou hostitelskou čest, když nebylo doma nic lepšího. Buřt nezklame nikoho, kdo k němu má úctu a nechová se k němu přehlíživě,“ napsal ve své knize vzpomínek Pokus o kus pravdy. A ještě na jednu dobrotu z dětství vzpomínal – na tlusté od šunky. Maminka ho pro něj posílala vždy v sobotu, což byl koupací den. S bráchou se cákal v neckách, uprostřed byla valcha a na ni jim maminka pokládala pochoutky. Na sklonku třicátých let, když už Vinklářovi bydleli v Praze, bývalo prý v jejich činžáku zvykem, že si sousedé dávali vzájemně ochutnávat, co kdo uvařil, napekl či naložil, a tak měli všichni pestrý jídelníček.
S Werichem na dršťkovce
Josef Vinklář zažil ještě obnovené Osvobozené divadlo, kde v letech 1946-8 nabíral své herecké zkušenosti od člověka nejpovolanějšího – Jana Wericha. Časem se tak spřátelili, že s Werichem mohl jet i na ryby, a to už byla skutečná výsada! Vzpomínal, jak ráno přišel na Kampu k Werichům, ale musel počkat, až se Jan pořádně nasnídá. Před jeho očima jedl z velké mísy buřty s cibulí a chlebem, zapíjel mocnými loky plzeňským pivem a navrch si ještě dal černé kafe. Po královské snídani ožil, vyrazili spolu koupit třpytky a pak ještě do hospody ke Grobiánovi na dršťkovou polívku se slanými rohlíky. Teprve pak se mohlo jet do Třeboně na ryby.
ČTĚTE TAKÉ:
- Bydlení celebrit: Michal Jančařík je nejlepší prolézačka
- Bydlení celebrit: Petr Oliva, český Robert Redford
- Bydlení celebrit: Olga Lounová má domovů víc
Čína po česku
„Táta hrozně rád hostil celou rodinu. Užíval si to hlavně na chalupě v Českém ráji. Dělal třeba fantastické řízky, které zásadně pekl v pekáči. Vařil také dobrou čínu, i když tak trochu po česku. Na tu nejlepší ovšem chodíval rád do první pražské čínské restaurace – to byla ta ve Vodičkově ulici, po níž tam už není ani stopa – kde si nejčastěji dával kuře s kari kořením. Někdy jsem ho o prázdninách vystřídal a udělal špagety nebo smažený květák, ale kuchyni kraloval především on,“ vypráví o svém otci výtvarník Jakub Vinklář. Vzpomíná si i na jeden moučník, kterému u Vinklářů říkali Bouřka. „Můžete si ho udělat kdykoli a velmi rychle. Potřebujete piškoty, které pokapete rybízovou zavařeninou, na to dáte puding a jakékoli ovoce, čerstvé nebo z kompotu. Vychladíte a podáváte.“
Pokažený silvestr
V době, kdy žil Josef Vinklář s Janou Dítětovou, pořádali velkolepé oslavy silvestra ve svém rozlehlém bytě ve Sněmovní ulici na Malé Straně. Jednou se ale silvestr jaksi nevydařil. Josef se kdesi zatoulal s nákupem, a zapomněl, že pozvali spoustu hostů. Jana Dítětová čekala dlouho, ale pak raději z bytu odešla ke své mamince. Hosté jistě zvonili dlouho, ale marně. Později Jana Dítětová slavila poslední den v roce se svým synem Jakubem v témže domě, ovšem u souseda Eduarda Cupáka, který tam žil s přítelem Václavem Květem.
Víc