Porno life!

Neeo (33)
Dříve jsem pracoval u otce ve stavební firmě, vydělával jsem horko těžko pět tisíc a najednou přišla nabídka na focení aktů. A tu pětitisícovku jsem měl za hodinu… Pak k tomu přibylo natáčení a začal jsem se tím celkem úspěšně živit. O tom, kam jsem se v tomhle oboru dostal, svědčí třeba i to, že jsem šestkrát dostal Zlatou hvězdu za nejlepšího pornoherce a čtyřikrát zahraniční
cenu za nejlepšího českého pornoherce.

V pornobyznysu dělám dvanáct let. Když se ohlédnu deset let zpátky, točila se jedna scénka třeba celý den. Dneska je to hektický, co nejrychlejší, nejsprostší, nejtvrdší. Kdekdo si myslí, že točit porno musí být super, každý den jiná ženská, sex… Ale to nadšení po čase přejde.

Negativa? Třeba chemie. V rámci pornobyznysu se vždycky braly nějaký preparáty, aby chlapům stál. Dneska je to standard. Podle mě si bez toho nikdo z pornoherců ani neškrtne a minimálně viagru si vezme každej. Nebudou mě za to mít rádi, ale je to tak. Dříve to pro chlapy bylo o něco snazší. Když měl problémy, štáb na chvíli odešel, zůstala s ním jen holka, ta mu pomohla třeba pusou a jelo se dál. Dneska „nestojíš“ pět minut a hned volají někoho jinýho…

A ty mladý holky, co točej, tě v tom nechají. Přijdou a ještě začnou vyjmenovávat, co chlap smí a co nesmí. To se pak člověk těžko vyhecuje k nějakým výkonům… Moje partnerka není z branže. Zná mě natolik dobře, že mi může věřit, ale stejně není nadšená z toho, čím se živím. Když přijdu z práce, nesmím se jí ani dotknout. Je naštvaná, že se prý o mě musí s někým dělit a že si se mnou holky v práci užívají.

Tlačí na mě, abych s tím skončil, ale ta práce mě živí a pořád mi vydělá na to, co potřebuju. Chtěl bych porno točit ještě aspoň sedm let, kvůli financím. Musím myslet trochu dopředu, protože s přítelkyní čekáme miminko.

Tarra White (24 let)
Porno točím pět a půl roku. Začala jsem s tím, když jsem studovala gympl. Kamarádka dostala vizitku od producenta porna a řešila, jestli do toho má jít. Nakonec jsem tam šla já. Za vidinou snadno vydělaných prachů a za touhou zkusit něco jiného.

Našim jsem to neřekla, oba pracují ve státní správě a nedá
se říct, že by v naší rodině bylo tradicí takhle se živit. Ale časem na to rodiče přišli sami. Nějaká dobrá duše jim ukázala první rozhovor, který se mnou jako s pornoherečkou vyšel. Byli v šoku, máma dokola opakovala: „Ježíšmarjá, to je ostuda.“ Chápu, proč byli zklamaní. Představovali si, že ze mě bude doktorka nebo právnička. Nejhorší pro ně bylo, co tomu řeknou lidi.

Já jsem jiná, nehledím na ostatní, protože nikdo z nich mi rohlíky ani večeři nezaplatí. Pro mě je práce opravdu hobby. Baví mě to a možná i proto jsem v tom dobrá. Lidé „zvenku“ nás obvykle hází do jednoho pytle s prostitutkami, ale to spolu nesouvisí. Točit porno není jako stoupnout si na ulici a jít s chlapem
za prachy.

Při prostituci ženská prodává vlastní duši, ale porno je show. Baví mě kamera, příběhy, člověk se může herecky realizovat. Nejde o to užít si, ale něco předvést. Těžko spočítat, s kolika muži jsem točila, ale odhaduji to na pár desítek. Kdyby se mi někdo nelíbil, můžu odmítnout, ale spíš se snažím na tom chlapovi najít aspoň něco erotického. Porno je chlapskej byznys. Naučila jsem se díky tomu s muži jednat, ať už na place nebo mimo. Zjistila jsem, co se mi v sexu líbí a co mě nebaví, a nestydím se to říct i v soukromí.

Přišla jsem ale taky na to, že potkat partnera, který mou práci skousne dlouhodobě, je velké štěstí. Nejdřív mě každý ujišťuje: „Zlato, dělej si, co chceš, miluju tě!“ Ale časem z něj vyleze, že nechce, abych točila. Jako pornoherečka samozřejmě jednou skončím, ale zatím to nechávám plynout. Pak bych se třeba ráda přesunula za kameru. Chtěla bych zkusit točit porno, které se teď nedělá: víc fantazie, ne pořád jen nohy do praku, prostě něco pro ženský.

Cizím lidem se nesvěřuju s tím, co dělám, protože pak dokážou během sekundy na mě změnit názor. Chlapi většinou nasadí výraz – to je pornoherečka, s tou by to možná šlo… Tak jim vždycky slušně vysvětlím, že to by teda nešlo.

Čtyři další pornohvězdy a spoustu čtení, fotek a tak dále si přečtete v 7. čísle časopisu Kraus, který vyšlo ve čtvrtek 17. dubna. Krause si můžete také předplatit z pohodlí domova – jedinou esemeskou.