Zrovna bylo léto, prázdniny, a tak se k nám jen hrnuly těžké úrazy. Byla jsem tam asi týden, když záchranka přivezla k večeru dva mladíky po autonehodě. Jeden byl zraněný jen lehce, druhý upadl do bezvědomí.
Toho převezli okamžitě na operační sál, kde se podrobil poměrnému náročnému zákroku. Operace dopadla dobře a pacienta přemístili na mé oddělení.
Věnovala jsem mu zvýšenou péči, protože ten mladý muž, který přede mnou ležel, byl podobného věku jako já a byl navíc moc hezký. Byla jsem svobodná a pohled na pěkného muže, i když těžce zraněného, mi učaroval.
Dny ubíhaly a Pavel, tak se můj pacient jmenoval, se rychle uzdravoval. Když jsem měla službu, chodívala jsem za ním i na chirurgii, kam ho po zlepšení stavu přeložili.
Byl pořád na cestách
Celkem rychle jsme našli společnou řeč a užívali jsme si přítomnost jeden druhého. Před nehodou pracoval na lodi, která se plavila z Děčína do Hamburku.
Byl svobodný, bez závazků a po nějaké době bylo jasné, že se mu líbím a že se mnou flirtuje. Jeho zdravotní stav se skoro zázračně zlepšoval a já jsem si myslela, že si projevováním náklonnosti ke mně jen krátí dlouhý pobyt v nemocnici.
Pak přišel den, kdy mohl vstát z nemocničního lůžka a odejít do domácího ošetřování. Vyměnili jsme si adresy pro případ, že bychom chtěli, aby se naše cesty ještě někdy zkřížily.
Jenže ubíhaly měsíce, a nic… Seznámila jsem se s jiným mužem a po delším čase jsem už chystala zásnuby. Občas jsem od něj dostala pohled, pozdrav z dálek.
Já mu poslala svatební oznámení. Nikdy jsem na něj nezapomněla, na jeho svátek ani na Vánoce. S radostí jsem mu psala pozdravy, do kterých jsem chtěla vnést trochu víc citů, než bylo v mé situaci přípustné.
Více se múžete dočíst v celém článku Příběh lásky: Odplul mi ze života. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze stejné kategorie.