Ema převyprávěla své trauma v rámci projektu AVON – Proti domácímu násilí. Přinášíme ukázku z knížky „V dobrém i zlém a ještě horším!“, která vznikla proto, aby dodala ženám odvahu a sílu zachránit si život.
<![CDATA[<h3>Koupí této knihy podpoříte aktivity projektu Avon Proti domácímu násilí. Více informací o projektech a také důležité kontakty najdete na: <a href="http://www.avonprotidomacimunasili.cz/">www.avonprotidomacimunasili.cz</a></h3>
<p><strong>Ema pomoc jednoznačně potřebovala a potřebuje. Patří mezi oběti domácího násilí už od malička… Přečtěte si její příběh.</strong></p>
<p>Dostat se na studium farmacie byl pro Emu největší sen. Už od dětství. Přijetí na vybranou školu proto podřídila vše a její snaha nakonec přinesla ovoce. Letos v létě úspěšně dokončila už druhý ročník. <em>“To ale nebyl jediný důvod, proč mi o tuhle školu tolik šlo,” </em>přiznává své profesorce studentka.<em> “Zní to možná divně, ale chtěla jsem být co nejdál od domova.”</em> Profesorka na dívku tázavě pohlédne, načež Ema spustí… <em>“Můj otec je strašný tyran. Ubližuje mamince od té doby, co jsem to jako dítě začala vnímat,” pomalu odkrývá zákulisí své rodiny, “takže určitě už déle než od mých pěti.”</em></p>
<p>Když se Emina matka s otcem brali, byla už nejstarší dcera na cestě.<em> “V té době nepřicházelo v úvahu, že by se dítě nenarodilo do manželství. Takže se narychlo uchystala svatba,”</em> přeříkává vzpomínky své matky Ema. Bohužel, jak se záhy ukázalo, mladík, se kterým dítě čekala a kterého si také ze slušnosti vzala, neměl žádnou úctu k ženám. Choval se hrubě, neomaleně a každou hloupost si ’léčil‘ na své novomanželce. <em>“Prý mu nedělalo problém matku napadat, když ještě byla těhotná,”</em> popisuje znechuceně Ema.<em> “A když jsem se pak narodila? To býval neustále vzteklý, když jsem plakala, nebo když se mi matka věnovala a on neměl všechno připravené včas, jak byl zvyklý. Máma byla nešťastná, protože mu přece dala slib, že bude co nejlepší manželka i matka, ale vyčítala si, že se jí ani jedno nedaří.”</em></p>
<p>Když bylo Emě asi pět, vzpomíná si, jak otec matku zbil do krve.<em> “Krčila jsem se tehdy za dveřmi do kuchyně a s hrůzou sledovala, jak po mamince házel zmražené maso a křičel na ni, že ji zabije,” </em>svěřuje se s úzkostí v hlase.<em> “Byla jsem ještě hodně malá a strašně se bála, že se mu to skutečně podaří. Chtěla jsem matce nějak pomoct, ale nevěděla jsem jak. Nechápala jsem, proč to otec dělá,” vzpomíná dál. “Byl úplně rudý vzteky. Honil maminku po kuchyni a nakonec po ní házel vším, co mu přišlo pod ruku. Nože naštěstí nikde volně neležely, ale věřím, že by mu to v tom afektu bylo jedno,”</em> usuzuje zpětně Ema.</p>
<p style="text-align: center"><img alt="" width="566" height="279" src="http://files.viaweb.cz/image/100/2012/servisni-clanky/avon-domacinasili/vyriznuteavon_logo-dv_vertical_cz.jpg" /></p>
<p>Později se ukázalo, že takové scénky u nich budou na denním pořádku.<em> “Když pak byly na světě i dvě mladší sestry, jeho agresivita se vystupňovala tak, že maminku přímo před našima očima osočoval, sprostě jí nadával a když ji pak začal bít, trhal jí surově vlasy,</em>” líčí dál otřesné zážitky z útlého dětství.<em> “A to zdaleka nebylo všechno! Nebylo dne, kdy by ji nekontroloval na každém kroku, neponižoval prohlášením, že nejsme určitě jeho děti a ke všemu jí ještě sebral peníze, takže nám nemohla kolikrát koupit ani chleba.”</em></p>
<p>Profesorka nervózně naslouchá studentčinu vyprávění a nejde jí do hlavy, že takto traumatizovaná dívka je v podstatě bezproblémová, slušná a skvěle se učí. Nebýt tohoto intimního rozhovoru, ke kterému došlo vlastně náhodou, vůbec by nepoznala, že má něco tak hrozného za sebou. Opatrně se jí zeptá:<em> “Zkusila matka od otce někdy odejít?”</em><em> “Určitě o tom mnohokrát uvažovala,”</em> odvětí Ema,<em> “jenže on by byl schopný ji najít a možná opravdu definitivně zabít,”</em> odhaduje.<em> “Navíc by ani neměla kam jít. Babička s dědou už nežijí a strejda, její bratr, je se svou rodinou v Americe. Otec sice žádné závratné peníze nevydělává a dost jich taky prochlastá, ale kdyby měla máma platit někde sama pronájem a ještě k tomu živit dvě mladší sestry a vlastně i mě, tak by se to nedalo utáhnout,”</em> vysvětluje, proč musí její matka dál snášet zuřivé výbuchy svého manžela.</p>
<p style="text-align: center"><img alt="" width="515" height="352" src="http://files.viaweb.cz/image/100/2012/servisni-clanky/avon-domacinasili/doclanku144288581.jpg" /></p>
<p>Aspoň že nejstarší dceři se podařilo z tohoto pekla částečně uprchnout. Je šťastná, že je tak daleko od domova, a jezdí tam jen párkrát za semestr: <em>“Stejně by mě tam nic hezkého nečekalo. Myslím, pokud je tam otec. Protože s maminkou i ségrama máme hezký vztah. Já se ale nedokážu dívat na to, jak s matkou zachází, jak ji ponižuje a fyzicky napadá! Kolikrát spráskal i mě, když jsem si dovolila maminku bránit. Nejednou mě dokonce vyhodil z různých nesmyslných důvodů z domova.”</em> Ty časy jsou ale naštěstí pryč a Ema nyní žije v dostatečně bezpečné vzdálenosti. Despotickému jednání svého otce se dokázala postavit. V duchu se však bojí jenom pomyslet, co se doma děje, když tam právě není…</p>
<p>Emina profesorka strnule očekává, jaký zvrat ve vyprávění ještě nastane. Snaží si představit, jak se takové chování může odrazit na dětské duši. Ema je zřejmě ta šťastná výjimka – i když ’šťastná‘ nebude to nejvýstižnější slovo –, která skvěle prospívá ve škole a zároveň je to citlivé a milé děvče. Traumat si ovšem do života nese bezesporu více než dost.</p>
<p><em>“A váš přítel, povězte mi, jaký je?”</em> zeptá se o něco osobněji profesorka. <em>“Ten je naštěstí úplný opak mého otce! Nevzteká se a nevybuchuje kvůli každé blbosti,”</em> usměje se studen