„Jak to, že se nebojíte tak tvrdě mluvit?“ zajímalo Jana Krause. „Nejsem závislý na státu. Ale kontrolují mě pořád. Dokonce jsem uvažoval o přesunu do daňového ráje – do Prahy. Tady kontrola vyjde jednou za 262 let.“ „Vy nemusíte uplácet?“ divil se moderátor. „Jen zákazníky – kávou, čajem, úsměvem.“ „Sbírám stížnosti od klientů, abych získal obraz o našich službách,“ popsal Radim Jančura, čemu se často věnuje.
„Jaký způsob řízení vyznáváte?“ navázal Jan Kraus. „Žádné osobní schůzky, to je žrout času.“ „Jako že bychom to tady dělali po telefonu?“ zasmál se moderátor. „Nechám pracovat manažery a já jen kritizuju,“ doplnil Jančura. „Často jim posílám esemeskou jen smajlíky nebo ksichtíky.“
„A co děláte, když máte volno?“ pokračoval moderátor. „Víkendy mám pro sebe, ale doma si povídáme o práci. Zejména o Úřadu pro hospodářskou soutěž.“ „To je vaše oblíbené téma. A taky ta IT zakázka Ministerstva práce,“ doplnil ho Jan Kraus. „Do té jsme takzvaně hodili vidle, aby se ty peníze vrátily zpátky. To nám nyní zákon umožňuje,“ vysvětlil Radim Jančura. „A nebojíte se žalob, které na vás míří?“ „V případě pana Kalouska jsem si jistý, že se obhájím.“
„Vy prosperujete, ale nežijete okázale. Jste divně skromnej,“ podivil se Jan Kraus. „My v Brně žijeme skromně. Já mám jen plat a z firmy jsme za ty roky nevytáhli ani korunu. Všechno investujeme zpátky,“ vysvětlil Radim Jančura. „A kolikpak máte?“ zajímal se Jan Kraus. „Mám 160 tisíc hrubého, to je tak 120 čistého. Alimenty, hypotéka a zbude mi 20 tisíc na pivo,“ pobavil diváky Radim Jančura. „Co byste chtěl?“ zeptal se na závěr Jan Kraus. „Žít v zemi, na kterou bych byl hrdý,“ odpověděl Radim Jančura.
Více se múžete dočíst v celém článku Proč se Radim Jančura nebojí? . Nezabudněte si také pročíst ostatní články našeho magazínu.