Na webu Dumazahrada.cz mě zaujal článek Chyby v obýváku: rudá extáze. Asi proto, že jsem monochromatický člověk. Mám to z rodiny. Má matka vždy zařizovala byty a pokoje monochromaticky: kuchyň do červené, na chalupě do fialové. Jednoduše se nakupovaly vánoční dárky: červené slánky, příbory, nádobí, různé plastové předměty, ubrusy atd. A tak jsem si i svůj někdejší městský byt zařídil do modra: byl jsem ovšem dokonalejší než má matka. Byt nebyl „do modra“, ale modrý. Modrá dlažba, modré koberce, modré dekorační látky, modré nádobí, modré přístroje. Mělo to i kulturní souvislosti: modrý život, Rapsody in Blue, blues, modrý pokoj Jaroslava Ježka. Vrcholem měly být modré okenní tabulky. K tomu naštěstí nedošlo. Oženil jsem se, přestěhoval. A manželka mi monochromatičnost rozmluvila (přesněji: zakázala).
Nadšení u mě vyvolal nápad architekta Rampicha v jeho RAMBLOGu Hitparáda hnusných hradeb ZDE. Vyzval čtenáře, aby posílali fotografie ošklivých plotů. A za nejhnusnější plot slíbil knihu. Nezastírám, že je to projekt kontroverzní: však také už se ozval čtenář, kterému se strašně líbí hradba z betonových tvarovek, na nichž jsou jako dekor vyznačeny jakoby různě šišaté kameny vyspárované tmavě šedým cementem. No, proti gustu žádný dišputát.
Více se múžete dočíst v celém článku Šéfredaktorův svět… nebo jakkoli chcete. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Doma a na zahradě.