A nyní se zeptám: Proč by měl výsledek nějakých mých privátních agónií znechucovat lidi široko daleko? Veřejnost má přirozené právo v těchto věcech ingerovat.
Privátní agónie
Zbývá probrat svobodu vůči společnosti. Téma samo o sobě tlusté jak pas Rubensovy Junony. Vypustím-li v této souvislosti z úst slovo svoboda, musím říci i to druhé – odpovědnost. Moje svoboda ve společnosti končí tam, kde začíná svoboda druhého. Skutečnost, že můj dům není (nepovedená) báseň, která se dá uložit na dno spodního šuplete, ani (zpatlaná) malba, kterou si mohu pověsit někam do chodby ke sklepu, nýbrž výplod, který na desítky let kontaminuje prostředí vesnice či vilkové čtvrti, tato skutečnost by měla být hodně znepokojivá. Proč by měl výsledek nějakých mých privátních agónií znechucovat lidi široko daleko? Veřejnost má přirozené právo v těchto věcech ingerovat. Fakt, že mnohá špičková díla vznikla právě takovým zásahům navzdory, na věci nic nemění.
Klokan na motorce
Tahle písnička začne být ale hodně falešná, podíváme-li se na mechanismy, jakými se u nás svoboda stavebníka omezuje a svádí do (tzv.) obecně přijatelných mezí. Prvním takovým stavítkem je stavební zákon. Velice nepřehledná materie, umožňující nejrůznější výklady. Dále územní plány s jejich regulativy: znám městečko v okolí Prahy (to je vůbec oblast, kde se podivnostem všeho druhu daří jak salátu v dubnovém pařeništi), kde mají v regulativech územního plánu napsáno, že sklon střechy tu může být od 30 do 60°. Sic! Dělal jsem tu kdysi projekt na dům. Přehlédnuv tento nevýznamný údaj, vysvětlitelný nejspíše jen pohnutím v šestinedělí tvůrců územního plánu, navrhl jsem tu střechu o sklonu 28°. Bdělí úředníci zajásali, neboť se jim dostalo šance konečně zatočit s těmi voluntaristickými zvrhlíky, architekty bez bázně před úřady. Dům jsem předělal, střecha o 30° stála klienta asi o 75 tisíc Kč více a dům poněkud (ne nad míru) znejistěla. Začalo to pro mne být ale hodně zvláštní, když jsem onen údaj, totiž interval mezi 30 a 60°, který má pro danou lokalitu objektivně stejný jednotící význam, jako bych příkladně uzákonil, že tu mohou stát jen domy ve tvaru klokana na motorce a domy s růžovými záclonkami, chtěl vysvětlit. Nevěděl si s ním rady ani pan starosta se svou stavební komisí, životní prostředí, stavební úřad, autorka územního plánu, vůbec nikdo. Všichni se ale shodli, že je ho potřeba dodržet.
Více se múžete dočíst v celém článku Svoboda a rodinný dům III.. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce 1 po korektuře.