Změnily se také návyky jeho sledování a v konečném důsledku i počet obrazovek na jednu domácnost. To vše zapříčinilo, že o jejich rozmístění v bytě a přesném konečném umístění musíme víc uvažovat. Koneckonců vždyť musíme zajistit i přívod elektřiny k těmto technickým výdobytkům. A kdo by stál o změť nevzhledných kabelů hyzdících domov?
Základní pravidlo
Z pohledu bydlení posouvají současné televizory hranici sledování oblíbeného filmu, a to z jednoho prostého důvodu. Technologie i rozměr (zejména minimální hloubka) umožňují přístroj začlenit do obytného interiéru tak, aby nepřekážel, navíc může být obrazovka mnohem blíže od místa, ze kterého hodláme obrazovku sledovat. Klasické televizory totiž bylo nutné umisťovat od sezení ve vzdálenosti odpovídající pěti až sedminásobku délky úhlopříčky obrazovky. Byla-li úhlopříčka 60 cm, televizor musel být ve vzdálenosti přibližně třech až čtyřech metrů od sedací soupravy. Takové pravidlo v dnešní době odpadá. V současnosti platí, že vhodná úhlopříčka by se měla rovnat zhruba třetině pozorovací vzdálenosti. Samozřejmostí je, že na obrazovku nebude svítit přímý sluneční svit.
Nejedna možnost
I nadále můžeme ploché televizory umisťovat do obytné stěny, která je v současné době pojímána subtilněji. Nejjednodušším řešením je postavit přístroj na její spodní skříňky. Tehdy ovšem bude statický a nebude se s ním lehce otáčet, navíc výška skříněk bývá zpravidla velmi malá, a tak divák velmi často sleduje obraz z nevhodného úhlu. Existuje i varianta nábytkových stěn se zadním panelem, na který je možné uchytit TV, police, zásuvky a další úložné prvky. Výhodou je vedle správné výšky také snadné přichycení televizoru a uschování nevzhledných kabelů za desku.
Právě takovou výhodu mají běžné televizní stolky, které jsou i nadále v nabídce firem. Jejich součástí je speciální lišta pro uložení kabelů. Další výhodou je i možnost nastavení výšky desky a kolečka, která dovolují snadný přesun televizoru na jiné místo.
Velkou oblibu získaly speciální držáky, které se přichytávají přímo ke zdi. Vybíráme je s ohledem na nosnost a možnost natáčecího úhlu vůči stěně. Zvolíme-li tuto možnost, pak dopředu promysleme, jakým způsobem zakryjeme kabely, které od televizoru povedou. Lze je skrýt do lišty, ovšem takové řešení není nijak zvlášť estetické. Druhou možností, o něco pracnější, je zasekat kabely do stěny. To působí čistě a nenásilně, do budoucna ale musíme počítat s o něco náročnějším přemístěním televizoru.
Nezapomeňme ještě na možnost koupit si televizor zároveň se stolkem. Ten je vyroben přímo na míru daného modelu, jediné, co musíme zvážit, je, zda jeho tvar i vzhled odpovídají celkovému ladění našeho domova.
Umístění s ohledem na obyvatele
Samotné umístění televizoru se koncipuje s ohledem na celkové dispoziční řešení interiéru. Zejména v polyfunkčních prostorách je někdy až hlavolam najít ideální řešení pro jeho umístění. Na obrazovku by mělo být vidět z místa, kde se schází rodina. Ideálně od jídelního stolu i ze sedací soupravy. Pro takové řešení musíme najít stojan, který umožňuje otáčet televizorem. V některých případech se hodí speciální držák dovolující otočení kolem své osy.
Rozhodnete-li se pro instalaci televizoru i v dalších místnostech, např. ložnici, dětském pokoji, pak najděte místo, kde můžete přístroj také schovat (například za závěs). Obecně se totiž nedoporučuje, aby do pokojů s klidovým režimem vcházel šum v podobě neblahých zpráv, napínavých filmů apod. I když přístroj není zapnut, vidíme ho, podvědomí tedy pracuje a my si neodpočineme. Když už ho tam tedy chceme mít, tak na dobu nezbytně nutnou, jinak by měl být schován před naším pohledem.
Více se múžete dočíst v celém článku Televize: Kam s ní?. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Interiéry.