ZA KLOBÁSKAMI DO NORIMBERKA
Tenké i tlusté, krátké i dlouhé,
tmavé i bílé, vždy však báječně
na ohni upečené – klobásek je
na vánočních trzích spousta.
Jedny jsou ale výjimečné, značkově
chráněné po celém světě.
Norimberské klobásky smějí být
7 až 9 cm dlouhé, vážit musejí mezi
20 až 25 gramy, ingrediencemi jsou
nahrubo nasekané libové vepřové
maso, troška sádla, majoránka,
pepř a sůl, to vše plněno do ovčích
střívek (ta se nejvíc dovážejí
z Íránu, protože tamní ovce žerou
těžší krmivo a střívka jsou odolnější
a neprasknou při pečení).
Takto se vyrábějí už přes 500
let. Nejlepší jsou ze všech stran
dokřupava opečené na bukovém
dřevě. Nedávejte si k nim hořčici
nebo kečup, budete za barbary.
Norimberské klobásky si rozumějí
pouze se třemi přílohami:
bramborovým salátem
bez majonézy, křenem
a zelím na bílém víně.
Lze si ale
dát i místní preclík a velice časté
je „drei im weggla“, tedy tři kousky
vložené do housky. A kdyby se
vám přejedly, dejte si Nürnberger
Lebkuchen, tedy norimberský
perník.
ZA ŠTÓLOU DO DRÁŽĎAN
První zmínky o místním Striezelmarktu
jsou z roku 1434. A samotný
název trhů už napovídá,
co je jeho doménou. Ano, je to
striezel, proslulá drážďanská
štóla s množstvím rozinek.
Jenom
tady uvidíte něco, co jinde
nespatříte – slavnost štóly, při
které obří „štrycl“ putuje na
vyzdobeném koňském povozu
kolem významných pamětihodností
od Zwingeru kolem opery,
kostelů Hofkirche a Frauenkirche
či terasy Brühlsche Terrasse
až na samotný trh.
Tam je štóla obrovským nožem celá rozřezána
a rozprodána. Přívlastek „obří“ patří této
štóle právem – váží až čtyři tuny,
dlouhá je přes čtyři metry, široká
ke dvěma metrům a na výšku má
asi tři čtvrtě metru.
Její výroba
spolyká zhruba tunu mouky,
2,5 milionu obzvlášť sladkých
rozinek sultánek a přes 70 litrů
rumu. Letošní slavnost štóly bude
probíhat 8. prosince.
ZA BUŘTY DO ERFURTU
Thüringer Rostbratwurst neboli
duryňský buřt je oproti norimberské
klobáse macek. Musí
měřit 15 až 20 centimetrů, vyrábí
se z jemně mletého vepřového
masa (je ale k mání i z telecího
či hovězího) a plní se do tenkých
přírodních střívek.
Je hodně
kořeněný, nejčastěji
se podává s hořčicí v rozkrojené
žemli. Můžete k němu ale zkusit
i jinou duryňskou specialitu,
Apfelrotkohl. Což je červené zelí
s jablky.
ZA HOŘČICÍ DO BUDYŠÍNA
Bautzner Senf alias Budyski žonop
je specialitkou saského města
Budyšín, ovlivněného kuchyní
lužických Srbů. Místní hořčice je
proslavená, má tu i své muzeum
a v srpnu festival.
Na vánočních
trzích ji ochutnáte ve všech jejích
podobách – jemné, pikantní, česnekové, vínové… Tu nejpikantnější
ochutnávejte poblíž kašny nebo
hasičů.
Už při prvním soustu t