Hustá – většinou hroznovitá květenství vřesovce červeného vytvářejí při zemi krásně načechrané polštáře. Drobnější jsou i protáhlé, často zašpičatělé lístečky s hladkým a lesklým povrchem, které střídavě vyrůstají v přeslenech a svou velikostí nepřesahují 8 mm. Samotný keřík pak dorůstá výšky okolo 25 cm, jeho plazivé dřevnaté výhonky však bujně míří do stran.
Vřesovce patří k velmi početnému rodu, který zahrnuje okolo 700 druhů od maličkých k zemi přitisklých keříků až po malé, výjimečně však i několikametrové stálezelené keře. Vyskytují se na nejrůznějších stanovištích, většinou v suchých oblastech mírného pásma Evropy a jižní Afriky. V našich klimatických podmínkách se dá na otevřeném prostranství celoročně pěstovat jen několik málo otužilých druhů, jako je vřesovec popelavý (Erica cinerea), vřesovec čtyřřadý-ladní (Erica tetralix), vřesovec těkavý (Erica vagans) a náš vřesovec červený, který bývá též nazýván jako vřesovec pleťový.
Často se stává, že vřesovce bývají zaměňovány s podobnou rostlinou téhož rodu, a sice vřesem. Ten na rozdíl od nich upřednostňuje vlhká stanoviště a obvykle rozkvétá až na konci léta. Chceme-li však mít úplnou jistotu, musíme si zblízka prohlédnout květenství. Pak zjistíme, že kvítka vřesovců jsou čtyřčetná, zatímco vřes má květ pětičetný.
Květenství
Vřesovec obecný v našich podmínkách kvete od ledna až do dubna, často se však tento interval protahuje směrem vpřed i dozadu. Když to zjednodušíme, můžeme říci, že vřesovce kvetou v době, kdy nekvete vřes a opačně, takže se oba druhy rostlin mohou vhodně doplňovat.
Pěstování
Nejvhodnějším místem pro pěstování vřesovců je slunné stanoviště, kde je kyselá půda. Hezky působí ve společenství ostatních vřesovců nebo v blízkosti vřesů, ale též jako společná výsadba před skupinami jehličnanů a stálezelených listnáčů. Mohou to být například rododendrony či neopadavé azalky. Díky nízkému vzrůstu se vřesovce budou pěkně vyjímat na skalkách, ale můžeme je též využít jako půdopokryvné dřeviny. Aby lépe vynikly, je vhodné vysazovat pohromadě více rostlin téhož druhu. Optimální substrát si připravíme z rašeliny, do které přimícháme písek.
I když vřesovec červený patří k otužilým rostlinám, je lepší ho od začátku zimy do předjaří obložit větvičkami chvojí, které ho ochrání před holomrazy.
Abychom docílili pěkného celistvého tvaru, můžeme keříky po odkvětu sestřihnout. Během léta vřesovce zbytečně nepřelévejme. Jsou náchylné na kořenovou hnilobu, která se šíří v teplém a vlhkém prostředí.
Množení
Nejlépe vrcholovými – asi sedm centimetrů dlouhými řízky, které se odebírají na konci léta.
Více se múžete dočíst v celém článku Vřesovec červený: Ozdoba zimních zahrad. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Encyklopedie rostlin.