Leckterá z nás ho má doma, ale málokterá to přizná. Dostal mazlivé jméno: Robertek. Vibrátor je součástí našich intimních životů už více než sto dvacet let. V začátcích své kariéry dokonce patřil do pětice nejčastěji využívaných domácích pomocníků poháněných elektrickým proudem – spolu s šicím strojem, fénem, varnou konvicí a opékačem topinek.
Vynález vibrátoru paradoxně spadá do viktoriánské éry, která proslula pruderním přístupem k životu, ale i rozmachem elektrifikace. A právě ta hrála při objevu tohoto zjevně nesmrtelného předmětu zásadní roli. Řadu okolností zachycuje s elegancí, vkusem a hlavně s humorem film Vrtěti ženou, který právě teď najdeme v programech kin. Mimo jiné ukazuje snahu mladého britského lékaře Mortimera Granvilla, jemuž přílišné lpění na hygieně zavřelo dveře do většiny londýnských špitálů. Rozloučil se tedy s myšlenkou, že bude pomáhat těm nejpotřebnějším, a přijal nabídku doktora Roberta Dalrympleho, který se specializoval na léčbu hysterie u žen.
Hysterický stav, pro nějž se dnes používá spíše termín konverzní porucha, se u žen projevoval jistou emocionální nestabilitou. Ženy čelily návalům pláče, vzteku či lítosti a svému okolí okázale předváděly nepřiměřené reakce. Zatímco dnes se soudí, že hysterické projevy jsou způsobené poruchou v určitých oblastech mozku, tehdejší felčaři došli k názoru, že mají přímou souvislost s ženskými pohlavními orgány (odtud také pojmenování nemoci – hystera je řecký výraz pro dělohu). Vedla je k tomu „logická“ úvaha: hysterií trpěly především ženy a co mají ženy a muži ne? Přece dělohu. Z tohoto „poznatku“ také vycházel způsob „léčby“ hysterie. Lékaři aplikovali především manuální masáž zevních genitálií, jež měla ženám ulevit od napětí, dnes bychom řekli masturbaci. Ženy tak pěkně pod lékařským dohledem dosahovaly orgasmu (leckteré poprvé v životě), a tedy skutečné úlevy. Orgastický prožitek podobný křečovitým záchvěvům tak hezky zapadal do teorie o hysterickém stavu a všichni byli spokojeni. Lékaři měli pocit, že léčí, a ženy se skutečně cítily lépe. Není divu, že v čekárnách ordinací bylo narváno.
Erotické pomůcky z přelomu 19. a 20. století svým tvarem připomínaly spíše fén na vlasy nebo kuchyňské náčiní. V tisku se inzerovaly jako univerzální masážní stroje, které „udělají dobře každému“. O dobrou pověst přišel vibrátor až po první světové válce, když začal figurovat v pornofilmech.
Bolavé ruce
Problém byl ovšem v tom, že manuální masáž byla pro toho, kdo ji prováděl, vcelku náročná. Po několika hodinách výkonu se obvykle dostavila křeč do ruky. K vyřešení prekérní situace napomohl doktoru Granvillovi jeho pokrokově smýšlející přítel, lord Edmund, který experimentoval s elektřinou a pokoušel se vyrábět nejrůznější pomůcky využívající elektrický pohon. Granvilla zaujalo elektrické oprašovátko. Bylo jen zapotřebí vyměnit koncovku s peřím a první elektrický vibrátor byl na světě. Dostal název Jolly Molly (Veselá Molly). Údajně to bylo podle jména děvčete, které bylo ochotno ďáblův vynález otestovat. Jolly Molly sklidila velký úspěch, doktor Granville dokázal „léčit“ několikanásobně více pacientek, přestaly ho bolet ruce a roku 1880 si přístroj nechal patentovat.
Jednoduché erotické pomůcky byly nalezeny už mezi pravěkými artefakty. To je ale docela jiná kapitola. S úplně prvním mechanickým vibrátorem přišel jistý George Taylor už v roce 1869. Jeho „manipulátor“ byl ovšem na parní pohon, konstrukce zabrala takřka celou ordinaci a ještě musel ve vedlejší místnosti přihazovat topič do kotle. S ohledem na náročnost provozu se parní vibrátor příliš nerozšířil. Zato ten elektrický, který se vešel do příručního kufříku, se brzy začal vyrábět sériově. Zásilkový obchodní dům Sears and Roebuck už na začátku dvacátého století nabízel ve svém katalogu multifunkčního pomocníka do domácnosti. Byl dodáván se čtyřmi nástavci – mixérem, bruskou, lešticím kotoučem a vibrátorem. Teprve deset let po vibrátoru dorazila do domácností i elektrická žehlička, o vysavači prachu nemluvě, což jasně svědčí o prioritách tehdejších hospodyněk.
Konec zlaté éry
Do první světové války se vibrátor těšil dobré pověsti, přišel o ni až ve dvacátých letech s rozvojem pornoprůmyslu, který vibrátory hojně využíval. To, co bylo dosud užitečnou zdravotní pomůckou, získalo poněkud čuňáckou nálepku a stalo se podpultovým zbožím. Na scénu se vibrátor vrátil až v době sexuální revoluce v 60. letech 20. století, to už byl bezdrátový. Pronikl i za železnou oponu. Traduje se historka o jisté kadeřnici, jež získala vibrátor ze zahraničí a za úplatu ho půjčovala. Byznys jí kvetl jen do doby, než firma KOH-I-NOOR Hardtmuth začala v Trhových Svinách vyrábět přístroj s romantickým označením ITES 720. V příbalovém letáku se psalo, že jde o „masážní strojek určený k péči o různé části těla, především obličeje. Oživuje činnost znaveného svalstva, zmírňuje tělesnou únavu“ atd. Pamětnice uvádějí, že přístroj měl značný výkon, ale byl také velmi hlučný, navíc napájecí kabel často ze strojku vypadával a při poškození vyhazoval pojistky. To modernější ITES 722 už byl poháněný jednou baterií, ale kravál prý dělal stejný.
Vibrátor pro 21. století má decentní a velmi elegantní design.
Anna Marešová kvůli tématu své diplomové práce udělala podrobný
výzkum v terénu. Výsledkem je půvabná a maximálně funkční hračka.
Spoustu inspirativního čtení najdete v 6. čísle časopisu Kraus, které je právě teď na stáncích. Krause si můžete také předplatit z pohodlí domova – jedinou esemeskou.
Více se múžete dočíst v celém článku Vrtěti ženou aneb Od Jolly Molly k Whoop-de-doo. Nezabudněte si také pročíst ostatní články našeho magazínu.