Dávno za námi jsou časy, kdy ropuchy obecné bývaly ohrožovány především lektvarovými ježibabami a českým skokanům hrozilo odnětí stehýnek pro kulinární potřeby. Netřeba už nabádat vesnická dítka, aby netrápile obojživelníčky (snad ani nevědí, že zvířata se vyskytují i offline). Dnes se obojživelníkům děje hoře daleko účinněji a neosobně technickým způsobem. Rád bych českým řidičům nastínil pohled na svět z výšky dvou centimetrů nad asfaltem.
Proč vůbec lezou na silnici?
Páření obojživelníků se odehrává zpravidla ve vodě. Existují dva
zásadně rozdílné způsoby scházení se. Předem se domluvit, nebo
se ad hoc svolat. To platí pro lidi i pro žáby. Ropuchy krátkonohé se například svolávají daleko slyšitelným melodickým řevem. Skokani hnědí a ropuchy obecné zvučným hlasem nedisponují. Mají předem určený termín a místo: v rodné tůni od první deštivé noci na konci zimy s teplotou nad zhruba 5°C. To bývá mezi koncem
února a dubnem.
Chování obou pohlaví na první pohled splňuje řadu předsudků.
Ženské jdou umíněně a pokud možno přímočaře na určené místo.
Počínají si prakticky a logicky jdou raději po rovné silnici, než
aby se trmácely roštím. Samečci se loudají, snažíce se drapsnout
nějakou tu žábu už po cestě. Hospodským způsobem se shromaždují
na místech s dobrou vyhlídkou, jakou například skýtá ta bílá
čára uprostřed silnice. Někteří samci vysedávají každonočně a po
celý týden na stejné lesní silničce, dokud je něco nepřejede.
Samci se vrhají na všechno, co se pohybuje a vypadá, že by se
tomu dalo vlézt na záda. Nastavíte-li takovému říjnému ropušákovi
ruku, chytne se vašich prstů a nebude chtít pustit.
Samozřejmě že samci skáčou i vzájemně na sebe. Svůj omyl zjistí
okamžitě, když podmaněný chlapec začne kvokavým hlasem
protestovat. Ropušice jsou totiž němé. Zmocní-li se ropušák samice, drží se jí jako klíště a dává se odnést do tůně. To není lenost, nýbrž žárlivost. Ostatně on nezahálí, neb se stává středem útoku dalších nápadníků, kteří se jej snaží ze zad dámy odpáčit a které nutno odhánět umnými kopanci do ropuších ksichtíků. Je docela kratochvilné takové ropuší souboje pozorovat, pokud ovšem dovedete včas uskočit před náklaďákem.
Proč jsou tak blbé a před autem neutečou?
To, že žabky se dovedly udržet na světě o zhruba 200 milionů let
déle než člověk, dokazuje, že tak úplně blbé nejsou. Podíváme-li
se na svět z žabí perspektivy, přesvědčíme se, že jejich instinkty jsou dokonce velmi rozumné. Ropucha si pamatuje domácí topografii a překvapivě dobře se orientuje. Dále pak rozeznává objekty pohyblivé malé, které možno ochutnat, a objekty velké, jež by mohly být nebezpečné. Na ty reaguje přiměřeně ke své pomalosti. Přikrčí se a splyne s terénem. Pokud stín patří nějakému žabožravému netvoru, byl by neohrabaný útěk kontraproduktivní. A hopsat před dusajícím dinosaurem by bylo stejně zbytečné – buď na vás šlápne, nebo ne. Mimoto má ropucha na měkké půdě díky své elastické kostře dost dobrou šanci přežít ve zdraví i zašlápnutí mamutem.
Její instinkt byl aktuální po mnoho milionů let minus asi sto let
od vynálezu silniční dopravy. Na rychle se blížící osvětlený objekt vázaný na určitou dráhu nemá žádný obojživelník vhodné pudové vybavení. Představa, že by se nebezpečné obludy držely úzkého pruhu v krajině, je z hlediska obojživelníka zcela absurdní. Ropušák se přikrčí na tvrdém asfaltu a doufá, že ho auto přehlédne a nezaútočí. Má-li štěstí, domnívá se, že strategie vychází. Přejetý pak nemá šanci ani prostředky se ze špatné zkušenosti poučit a podělit se o své dojmy s kolegy.
Odstavec na blití. Rekonvalescence obojživelníků…
…je bídná. Ačkoliv někteří dovedou za laboratorních podmínek
regenerovat i usekané nožičky a ručičky, je obojživelničí kůže za
normálních podmínek velmi choulostivá. I malá odřenina často
vede ke smrtelné infekci. Ropucha, byť jen přes konečky prstů
přejetá, do několika dní hyne na nekrózu končetin. Zvlášť ohavný
je osud ropuch přejetých přes hlavu. Mozeček, uložený v pružné
lebce a podložený měkkým jazykem, na funkci netratí. Odnese to
zpravidla jazyk, který pod tlakem vyhřezne z tlamy a bývá ucvaknut čelistmi. Ropuška s vyplazeným jazýčkem vypadá docela komicky, až na to, že jazyk visí na kůžičce, po několika dnech oschne a zanítí se. Šťastnější nešťastníci pak hynou na otravu krve, smolařům jazyk upadne a umírají pomaloučku hlady, protože ropucha bez jazyka nedovede přijímat potravu.
Jak je nepřejet
Jsem dalek radikálních požadavků, aby se zrušila automobilová
doprava a zatarasily dálnice. Na frekventovaných silnicích bez
příslušných ochranných zařízení jsou žáby ztracené. Existuje ale
jakés optimum, kde s minimálními obtížemi lze docílit maximálního
efektu. Jedná se o málo frekventované silničky, zvlášť v teplejších nocích od konce února po květen. Teplejší znamená nad
asi pět stupňů Celsia, zejména když je vozovka mokrá. I při sporadickém provozu zahyne poměrně mnoho skokanů a ropuch,
protože, jak popsáno výše, oni se pitomci na té silnici shromažďují. Jak je nepřejet?
– To, co vypadá jako hrudky bláta velikosti dětské až mužské pěsti, jsou buď ropuchy obecné, skokani hnědí, nebo hrudky bláta (ty se vyznačují tím, že nemívají očička).
– Jak obojživelníkům, tak hrudkám se můžete poměrně lehce vyhnout. Mluvím o osamělých nočních silnicích. Doby, kdy hustota
populací byla velkoplošně tak vysoká, že byste museli kličkovat
nebo sjíždět do příkopu, jsou (bohužel) za námi.
– Můžete žabku klidně vzít mezi kola. Zpravidla zůstane sedět
na místě, oslněna reflektory. Pakliže jste se mýlili a zachránili
přece jen kus bláta, nebude mít váš omyl vážnějších následků.
– Manévrování se vám bude lépe dařit, když na příslušném úseku
snížíte rychlost. 30 až 50 km/h mírně trénovanému pilotovi zpravidla postačí. Jelikož se žabí migrace soustřeďují na poměrně krátké úseky, zpravidla několik set metrů až pár kilometrů, neztratíte příliš času. Na dvoukilometrovém úseku necelé tři minuty. Možná tím nějakému ropušákovi přidáte dvacet let života. Ano, ropuchy jsou docela dlouhověké, pokud jim nikdo nedrandí po kebuli.
Tento rozhovor a ještě mnoho dalšího si přečtete v 5. čísle časopisu Kraus, který vyšlo ve čtvrtek 15. března. Krause si můžete také předplatit z pohodlí domova – jedinou esemeskou.
Více se múžete dočíst v c