Podobný luxus existoval v mínojské říši ze začátku 3. tis. př. n. l. – v paláci v krétském Knóssu se nalezl odvodňovací záchod s vodovodním potrubím.
Starověk, zejména starověký Řím, byl v tomto směru hodně moderní, pod záchodem vedla kanalizace s protékající vodou (svislé potrubí se vynalezlo až v novověku). Záchody byly soukromé i veřejné, ti nejbohatší měli luxusní záchody obložené mramorem. Po zániku římské říše se ale na princip vodního záchodu zapomnělo a ve středověku se lidé vrátili v hygieně několik století zpět. A to nadlouho, protože až roku 1596 byl vynalezen splachovací záchod water closet pro královnu Alžbětu II.
Temný středověk vládl i na záchodě
Ve středověku nemůže být o hygieně řeč. Kanalizace se nebudovaly, středověká města byla neustále hrozbou propuknutí infekčních chorob. Chodilo se za humna, používaly se nočníky, které se vylévaly na ulici. Na hradech a některých tvrzích měli vysoko ve vnějších zdech v arkýři předsunutou budku, prevét neboli výsernici, odkud padaly výkaly dolů do příkopu, odkud se občas vynesly. Nebo byl příkop vodní… Na vesnicích se chodilo na hnojiště, v zemanských dvorcích už mívali „kadibudky“ zřízené nad hnojištěm a později nad žumpou.
Více se múžete dočíst v celém článku Záchod je pradávný vynález. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Záchody.