Chladnou strohost žižkovské věže připomínající kosmickou raketu zlidštily v roce 2000 černé několikametrové sochy batolat lezoucích po stěnách – tubusech nahoru i dolů, tzv. Miminka, od výtvarníka Davida Černého. Původně se předpokládalo, že jde jen o jakousi pozoruhodnou krátkodobou výstavu, ale nakonec zde byly v roce 2001 nainstalovány znovu a tentokrát natrvalo.
Už v době, kdy se začaly hloubit základy této věže v Mahlerových sadech na rozhraní Žižkova a Vinohrad, tedy v roce 1985, se ozývaly hlasy proti její výstavbě. Přesto se začalo stavět. Věž vyprojektoval inženýr architekt Václav Aulický společně se statikem Dr. Ing. Jiřím Kozákem a s nimi spolupracoval ještě Ing. Alex Bém. Představy architektů pak zrealizovaly Inženýrské a průmyslové stavby Ostrava v průběhu sedmi let. Takže věž mohla být otevřena v roce 1992.
Její základy jsou tvořeny 4metrovou železobetonovou deskou o průměru 30 metrů, která je zapuštěna do hloubky 15 metrů pod povrchem země. Na nich vyrostlo monumentální šedé těleso s třemi válcovými ocelovými tubusy sahajícími do výšky 134 m, nad nimi ještě ční bílý vztyčený prst vycházející z hlavního tubusu, směřující až do výšky 216 m, a z žižkovské věže tak činí nejvyšší stavbu v Praze. I její hmotnost je pozoruhodná. Váží totiž 12000 tun.
K ocelovým válcům jsou přilepené šedavé buňky s rozsáhlým prosklením připomínající úly či kabiny lanovky. Ve výšce 66 m jsou prostory restaurace, kavárny a v probíhající rekonstrukci interiéru se realizuje i hotelové apartmá. O třicet metrů výše v 93metrové výšce návštěvníci využívají jedinečnou vyhlídku – tzv. vyhlídkové plošiny, odkud je vidět při jasném počasí až do vzdálenosti 100 km.
Vyhlídka je zpřístupněna od 10:00 do 22:00 za poplatek 120 Kč.
Více se múžete dočíst v celém článku Žižkovská věž oslavila dvacáté narozeniny. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Architektura.