Barrandovské terasy
Zrození moderních Hradčan
V roce 1924 se vrátil z cest Amerikou český podnikatel Václav M. Havel. V San Franciscu ho zaujal restaurační pavilón Cliff House umístěný na skále nad Tichým oceánem. Rozhodl se, že v Praze vytvoří něco ještě úžasnějšího, k jeho projektu se hodila Barrandovská skála nad Vltavou. Chtěl vybudovat celou rezidenční zahradní čtvrť na svahu kopce Habrová, tu by pak korunoval komplex otevřených restaurací na terasách se zázemím v restaurační budově s rozhlednou a v dolní části areálu bývalého kamenolomu by se zrodila moderní plovárna.
Měly to být Hradčany 20. století, které by obdivovali i lidé plující na výletních parnících po Vltavě.
Začalo se rychle stavět. Přední prvorepublikoví architekti propagující funkcionalismus se pustili do práce. V letech 1927 – 1929 vyrostl pod vedením architekta Maxe Urbana projekt teras s restaurací přitahující pohledy díky své 15 m vysoké prosklené vyhlídkové věži. Další projektant Vladimír Grégr dokončil v roce 1937 slavný Trilobit bar (před jeho vznikem se zabýval interiéry restaurace nazvané Terasy).
O DALŠÍCH OSUDECH ČESKÝCH PAMÁTEK SE DOČTETE ZDE:
- Chátrající památky: Hnojník, zámek na odstřel
- Chátrající památky: Mlýn, nad nímž i památkáři zlomili hůl
- Chátrající památky: Kostel svaté Barbory v Loukách
Pro bar i restauraci vytvořila funkcionalistický nábytek architektka Hana Kučerová–Záveská. Další atraktivitě Barrandovských teras se věnoval v letech 1929 – 1931 Václav Kolátor. Vyprojektoval na svou dobu unikátní plavecký areál – tehdy nejmodernější v Evropě, s desetimetrovou skokanskou věží, s plaveckým betonovým bazénem o délce 50 m a s tribunami.
Plovárna byla koncipována až pro 4000 návštěvníků. Restauraci spojovalo s plaveckým areálem nejen schodiště, ale i zvláštní výtah, který umožňoval podávat občerstvení přímo u bazénu. Poslední slovo pak měl zahradní architekt Josef Vaněk, který svůj projekt dokončil až v roce 1942.
K stavbě zahradní čtvrti sice nikdy nedošlo, ale i tak se staly Barrandovské terasy proslulými, a proměnily se ve vyhledávané místo nejen pražských horních deseti tisíc, ale chodili se tam bavit i příslušníci střední vrstvy a lákaly i domácí a zahraniční turisty.
Další osudy areálu
V době 2. světové války se Barrandovské terasy staly jakousi pevností německých vojáků, kteří se zde bavili, opíjeli i ničili zařízení. Vyhlídkovou věž používali jako pozorovatelnu. Po válce o objekty nikdo nepečoval, po roce 1948 byly Barrandovské terasy znárodněny. Po nástupu Antonína Zápotockého na místo prezidenta přece byl k tomuto unikátu na čas ještě osud milosrdný. Tento muž rozpoznal jejich hodnotu, nechal jim zacelit nejhorší rány a navrhl, aby sloužily k rekreaci pracujících. Chodili tam sice i obyčejní lidé, ale často se tam také pořádaly velkolepé hostiny pro funkcionáře a stranické hosty z východního bloku.